Bulvár

Jednu sklenici nakládaných pionýrů a penis z cukrkandlu

O tom, jaké utrpení pro mě představuje nákup podprsenky větších rozměrů, jsem už psala v redakčním blogu. O tom, že jsem schopná jít do obchodu pro dvě věci a z toho polovinu zapomenout, raději pomlčím. Neúčastním se ani wrestlingových zápasů o zlevněná vejce, netoužím dostat francouzskou holí do žaludku nebo být přejeta nákupním vozíčkem, jenž se pod vedením statného seniora změnil ve formuli 1. Takové kratochvíle vřele přenechávám těm, které to baví.  Přesto pro mě bývají nákupy už odmalička docela zábavnou záležitostí.

Když jsem se ve čtyřech letech poprvé vydala sama na nákup, chtěla jsem po prodavačce sklenici nakládaných pionýrů. Bohužel si už nevzpomínám, zda jsem se tehdy vracela domů s prázdnou, nebo paní za pultem pochopila, že ve skutečnosti chci žampiony. Tahle dvě slůvka se mi zkrátka pletla.

O několik let později vedle našeho domu vyrostla velká vietnamská tržnice, kde jsme měli možnost koupit si kalhoty „za dreihundertpadesát“. Hned naproti stál velký supermarket, kde lidé (převážně němečtí zákazníci) s oblibou kolabovali. A protože to byla docela malá víska daleko od města, létal k nám z nemocnice vrtulník. To si pak půlka obyvatel vesnice (tedy celé její české osazenstvo) vzpomněla, že nutně potřebuje něco koupit, a vyrážela okukovat sličné saniťáky.

Jednou se jakémusi pánovi, snad při pohledu na vysokohorské ceny onoho obchodu, udělalo nevolno. Bylo to kolem poledne. Personál ho posadil před informace do křesla a vrátil se ke kasám. Pán na doporučení pokladních trpělivě seděl a čekal, až to přejde. Teprve těsně před večerní zavíračkou si všimli, že tu něco nehraje… Saniťákům to zase slušelo, pohřebákům ne.

Asi před dvěma lety jsem si všimla novinky na výstavišti v našem městě. Moje oblíbené dudlíky z cukrkandlu dostaly nový kabát. Design lízátka výhradně pro dospělé mě ale zaujal natolik, že jsem si řekla: „To prostě musím mít!“ Zvědavce bohužel nepotěším, protože fotku už nemám. Nicméně penis z cukrkandlu v životní velikosti si snad většina z vás umí představit. Možná bych to u stánku s cukrovinkami měla jednodušší, kdyby přede mnou neztropila scénu jedna malá dívenka, pištící na své rodiče, kteří se ji snažili odtáhnout pryč, že chce to velké červené lízátko, a kdyby za pultem nestál takový fešný mladík.

„Tak co to bude, slečno?“ usmál se tak, že by se leckomu podlomila kolena, jako by snad tušil...

„Já bych chtěla ten, ten... ehm... to velký červený lízátko.“

Pochopil.

A protože jsem pro každou špatnost, cucala jsem ho už cestou domů. Ty pohledy kolemjdoucích nikdy nezapomenu.

Můj nejčerstvější nákupní zážitek je starý sotva pár dní. Stála jsem ve frontě u stánku s rychlým občerstvením a těšila se, že si dám svoje oblíbené kapučíno v opravdu velkém kelímku. Krom horkých nápojů mají v nabídce i párky v rohlíku, smažáka v housce, klobásu a kuřecí řízek s houskou.  Alespoň to tak píšou na velké tabuli před obchůdkem a ještě několikrát na menších cedulích uvnitř. Všimněte si, prosím, že se všechno podává jen s rohlíkem nebo houskou.

Přesto se přede mnou stojící dáma dožadovala kuřecího řízku s chlebem.

 „My tu chleba vůbec nemáme. Buď rohlík, nebo houska,“ snažila se vysvětlit prodavačka.

 „Tak mi dejte ten řízek samotnej.“

 „Normálně to tak nedáváme, ale chcete tam dát aspoň hořčici, ať to nejíte jen tak?“

 „Nedávejte mi ji, když je to bez toho chleba, tak to přece nebudu jíst s hořčicí,“ začala se rozčilovat.

 Prodavačka namarkovala plnou cenu: „42 korun, prosím.“

 „Cože? Dvaačtyřicet? I když to mám bez chleba a bez hořčice?“ Něco dalšího zamumlala a odešla. Bez řízku, bez chleba i bez hořčice.

  • Pište nám dnes své vtipné nebo i smutné příběhy o nakupování, při kterých se vám stalo nějaké příkoří - obrala vás prodavačka, ukradli vám nákup, nakoupili jste omylem jiné zboží a podobně. Více o tématu i krásné ceně, kterou můžete vyhrát, se dočtete zde: Nakupovací trable
   
22.09.2009 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] enka1 [*]

    Ze mně zas vypadlo kdysi v zelenině:kilo "mrndarinek",pohotová prodavačka mi odpověděla: a "pomrdanče" si nevemete?

    superkarma: 0 23.09.2009, 15:03:49
  2. avatar
    [2] Dante Alighieri [*]

    vladka006 — #1 A kampak si potřebovala letět? Sml30 Moje kámoška, když nám bylo 10, zas řekla v drogerii, že chce Sravo (Savo). Sml52

    superkarma: 0 22.09.2009, 17:25:56
  3. avatar
    [1] vladka006 [*]

    Jednou jsem si chtěla koupit lístek na MHD a vyrazila jsem ze sebe: "Jednu letenku za deset."

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #2
    superkarma: 0 22.09.2009, 12:13:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme