to by radši vlastním tělem zastavila pendolino. Píše o své výměně čtenářka s nickem TTT. Garsonku za větší byt? Taková výměna se dlouho zdála nemožnou. Pak se zadařilo a výměna má happy end. Ale co všechno tomu předcházelo, to už se dočtete v tomto vtipném příspěvku

Kdysi dávno jsme si s manželem spokojeně vrkali v garsonce o velikosti cely thajského kriminálu. Na mne, jakožto hospodyňku v záběhu, to docela stačilo. Ani nevím jak, ale jednoho dne jsme tam vtěsnali i dětskou postýlku.

Když jsme měli malíčky u nohou dostatečně okopány o všudypřítomný nábytek a těsno bylo tak, že jsme pomalu sháněli druhou postýlku, rozhodli jsme se konečně pro výměnu.

Dlouho dlouho se nedařilo. Jak s výměnou, tak s druhou postýlkou. Jakmile se nám nějaká babička ozvala, že se sama bojí ve velkém bytě a chtěla by do menšího, vzápětí odvolávala, že jí to syn/dcera/vnučka rozmluvili. Bohužel se naše město totiž kdysi rozhodlo, že v několika privatizačních vlnách rozprodá veškerý svůj nemovitý majetek za zvýhodněnou cenu. To je ve městě, které má druhé nejdražší byty v republice, informace jako kopnout mičudu do šlehačkového dortu. Zasáhne všechny. Inzerovali jsme, kde se dalo, ptali se, dokonce nám pomáhala i paní z magistrátu. Všechno marné.

Už jsem pomalu rýsovala plánky na třípatrovou rodinnou postel s přístupem po provazovém žebříku a vyklápěcí kuchyní. Bylo to beznadějné.

A pak se jednoho dne, z ničeho nic ozvala paní, že by měla zájem. Když jsme se dozvěděli, že je to v samém historickém centru města, podlomila se nám kolena radostí. Ne, kecám, radostí taky, ale hlavně jsme to oslavili.

Byt měl zdi nikotinem pečlivě vykouřené do meruňkova, v pokoji kvetla plíseń na podlaze a ze čtvrté do třetí kategorie ho posouvala snad jen kamínka pečlivě krmená klavírními klapkami (paní pracovala dlouhá léta v Petrofu a nosila si práci domů).

Ale na nájemní smlouvě byla naše jména, v kuchyni jsem mohla tančit a do obýváku dát klidně trampolínu. Euforie se nás nepustila ani několik dalších let, kdy jsme do bytu sypali peníze a dělali ze špeluňky grandiozních rozměrů domov. Třešničkou na dortu byla hnusná tlustá obálka, která ležela jednoho dne pečlivě srolována v naší schránce: nabídka kupní smlouvy od magistrátu.

Několik měsíců nám trval taneček mezi bankou, magistrátem, katastrem. To je na samostatný příběh. Každopádně výměna měla happy end. No, nějakých třicet let, protože město zas takové slevy nakonec nedávalo, nás bude vysávat banka. Ale byt je náš.

I přesto všechno, že jsme našli svůj nádherný domov,kdybyste se mě někdy zeptali, zda bych do toho šla podruhé, mám jasno. Dobrovolně se pokusím zastavit pendolino v plné rychlosti vlastním tělem. Jednou stačilo.

TTT

Milá Toro, díky za pěkný příspěvek a držím palce..

Text nebyl redakčně upraven

Jaké zkušenosti s výměnou bytu máte vy, milé ženy-in? Také se vám nedařilo vyměnit malý byteček za větší? Jak je to dlouho, co jste se naposledy stěhovaly? Jaké z toho máte zážitky? Bydlíte už dnes podle svých představ, nebo plánujete další změnu? Jak byste chtěla bydlet?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama