Když jsem ji poprvé viděla, měla sedřené dlaně a ošklivě kulhala na levou nohu. Litovala jsem ji před přáteli, ale ti zareagovali naprosto samozřejmě: „Jana? Copak si zas kde rozmlátila?“ Chápete? Ani ji nepolitovali. „Ale nám je jí líto, jen už je to prostě normální, už se tomu smějeme,“ ospravedlňovali se. A Jana mi to potvrdila: „Já před nimi i spoustu úrazů skrývám, protože sloužím pro pobavení podniku. Nemám křehký kosti nebo tak něco, ani nejsem kamikadze bez pudu sebezáchovy. Věci, který se mi stávaj´ jsou prostě blbý náhody.“ A vyjmenovala mi několik svých historek. Začněme od konce…

 

Takže odřené ruce a pochroumanou nohu má z kola. Jezdí na něm do práce a manžel ho jako vždy seřizoval. Z jejich vilky je hezký kopeček, tak to jako obvykle pěkně pustila. Když chtěla brzdit, prasklo lanko u zadní brzdy. To samé se stalo s přední brzdou. V šílené rychlosti se pokusila zabrzdit nohama. Marně. Pochopitelně se vyflákala. Kolu se nic nestalo a vlastně měla štěstí, protože zajela do lesa a všechny stromy se jí nějak vyhnuly.

„Volala jsem manželovi, že se nechám rozvést, že mě chtěl zabít. On z toho byl ale ještě nešťastnější než já. Kolo už seřizoval vícekrát a nikdy se nic takovýho nestalo.“

 

Když přišla Jana druhý den do práce, měla ovázanou i druhou nohu. A jak je to možné? Na té první se totiž udělal ošklivý výron a tekutinu bylo třeba odsát. V okamžiku, kdy doktor do kolene zapíchl jehlu, se Jany tělo leklo a ona spadla z lehátka a narazila si pravé koleno. Fakt smůla.

 

Vzhledem ke zranění musela chodit do práce pěšky. Už se to celkem pěkně hojilo a vlastně byla ráda, že se projde. A jak si tak jednou pěkně vykračuje s berličkou, napálí to do ní zezadu motorka. Chápete tu situaci? Ona jako jediný chodec na venkovské silnici, a jediná motorka. A zrovna ta ji smete z krajnice. Ještěže puberťák nejel moc rychle.

 

Jana skončila na nemocniční posteli. Sestřičky pak vyprávěly, jak jim zrovna u její postele jako zázrakem padaly tácy z rukou Janě do klína i do obličeje. Jednou v noci dokonce vypověděla službu Janina postel, jejíž horní část povolila a Jana si tak ve spánku rozsekla hlavu o noční stolek…

 

Jestli si myslíte, že tento příběh je vymyšlený, tak jste vedle jak ta jedle. Jana existuje. Je to normální (tedy skoroJ), hodná holka. Její manžel ji miluje a nemá důvod se jí zbavovat. Jana ani není nešikovná. Právě naopak. Jana má prostě smůlu. A ta smůla ji jednou nejspíš zabije.

   
Reklama