Bulvár

Jednou jsem se v práci pěkně bála

Ahojky Richarde a všichni dnes pracující i nepracující.
 
Byť asi ve spoustě případů dnes mají lidé volna, dovolené, já patřím k těm, kteří vstávali jako každý jiný pátek normálně do práce. Dokonce díky ředitelskému volnu v pražských školách tu s sebou mám i svého synka. Pracuji v dopravní firmě a kromě vedení jsme tu vlastně všichni... :-) (klasika)
 
Zavzpomínala jsem si ale na jeden příběh z minulosti, který se mi stal ještě za svobodna, když jsem pracovala jako dispečerka jedné taxi služby.

Jak jsem již předeslala, byla jsem mladá, bez závazků a vždy na mě zbývaly ty nejméně atraktivní služby, i když v této profesi se jede nonstop, den či noc, svátek či všední den.
Měli jsme kancelář v jedné malé budově na Strahově a okolo tenkrát nebylo široko daleko nic než jedno fotbalové hřiště. Většinou jsme sloužily ve dvojicích, jedna u telefonu a druhá u vysílačky, ale občas ve výjimečných případech se tam některá z nás ocitla sama.
 
A to byl jeden sváteční den i můj případ... Byl také nějaký svátek a já si ráno říkala, schválně, zda to bude klidný den… u taxíku je to vždy jinak... když pršelo, jezdilo se hodně, když bylo hezky, bylo méně práce, největší frmol byl v noci atd.

Sluníčko ten den krásně svítilo a já se začínala těšit na pohodový den... Nepříjemné bylo pouze to, když jsem se dozvěděla, že ten den sloužím sama a musím to zvládnout, náhradu se nepodařilo zajistit. OK, je po idylce, ale jsem šikovná a tohle mě nerozhází. Dopoledne probíhalo klidně, až jsem si říkala, že se i přes osamocenou službu nudím.

V poledne jsem si připravila oběd, a když jsem chtěla začít jíst, někdo zaťukal na okno. Hrozně jsem se lekla, bylo to opravdu na samotě. Nakonec jsem sebrala odvahu a šla se podívat, i když jen značně omezeně, na oknech byly z bezpečnostních důvodů mříže. Nikdo tam však nebyl. Mávla jsem rukou nad tím, že už mám halucinace, a šla jíst. Jenže klepání se tentokráte ozvalo z okna z druhé stěny kanceláře.

To už mi bylo ouvej okolo žaludku, protože jsem v šestnácti zažila jeden doslova „příšerný" zážitek (který sem rozhodně nepatří) a od té doby jsem byla za strašpytla. Po chvilce váhání jsem přešla i k tomuto oknu, ale opět nikde nikdo. Jídlo letělo do koše a já přemýšlela, co budu dělat. Mám tu přece telefon a na vysílačce je dost řidičů. No jo, ale než se sem někdo dostane, bude po mně...  Ach jo. Klepání se ozvalo ještě asi 5x, pokaždé z jiného okna, dokonce i z okna chodby. Zvedla jsem telefon a volala domů, jenže tam nikdo nebyl... vždyť mi ráno říkali, že pojedou na hřbitovy. Tak jsem šla k lednici, vyndala si lahev s vodou a usrkávala jsem přímo s flašky.

Když zazvonil telefon, položila jsem nezavřenou láhev na lednici a rozběhla se ke sluchátku. Na druhé straně však nikdo nebyl. To nebylo ale neobvyklé, tak jsem naštvaně práskla sluchátkem a šla zpět k lednici. Flaška tam však nebyla. To už mi vytryskly slzy a já se svezla do křesla.

Najednou se z vysílačky ozvalo: „Jani, ta voda není ale moc studená". Vyřítila jsem se k tomu přístroji a málem jsem ho vytrhla ze stěny. Pak jsem se ale otočila, proběhla dlouhou chodbou a vyběhla před budovu. O auto tam stál opřený jeden mladý řidič s úsměvem na tváři a se slovy: „Princezno, snad jsem Tě nevylekal," držel v ruce mou rozpitou vodu.

Myslím, že všichni uhodnete, co následovalo. Obsah láhve skončil na jeho hlavě a postupně na celém oblečení.

Večer po službě na mě pan řidič čekal již v suchém s kyticí růží a omluvou, že netušil, že mě až tolik vyděsí, že to byl jen žert. Dnes už jsem mnohem statečnější, ale strach sem tam přesto prožívám.
 
Pěkný víkend všem čtenářkám a čtenářům přeje
 
Jacquelline


To je ale krásné psycho.:) Rozhodně moc děkujeme. Já se v práci bál akorát, když jsem brigádničil jako noční hlídač jednoho zapadlého objektu. Cikán nám tam chodil krást palety a nepomáhal ani služební pes. Byl docela pitomý. Nikdy jsem nevěděl, kdo že tam na mě bafne, nikde nikdo. A pes se bál víc než já.:)

Soutěžní světec

   
29.09.2006 - Společnost - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Ťapina [*]

    Verana: Řidiči asi měli klíče, ne?

    superkarma: 0 30.09.2006, 11:07:52
  2. avatar
    [5] Láska [*]

    Příběh jak z hororu a dost dobrý.

    superkarma: 0 30.09.2006, 10:34:50
  3. avatar
    [4] Maca.M. [*]

    To je jak pohádka z Tisíce a jedné noci (ten konec...), a jak to dopadlo? ....řidič, kytice růží a ...., byla z toho jen ta omluva? ?Šeherezádo, prosím vyprávěj....!!!! nebo já snad

    superkarma: 0 29.09.2006, 22:46:28
  4. avatar
    [3] Itinka [*]

    Nám se to moc líbilo.

    superkarma: 0 29.09.2006, 19:48:01
  5. avatar
    [2] edith1975 [*]

    Verana:tak to tolik nepitvej, příběh je hezký , třeba měl klíče, když byl taxikář

    superkarma: 0 29.09.2006, 18:19:44
  6. avatar
    [1] Verana [*]

    jak se pro tu lahev na lednici dostal, by me zajimalo , kdyz jsi byla na samote, urcite jsi byla zamcena

    superkarma: 0 29.09.2006, 17:27:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme