dite

Často ji vídám v autobusu MHD. Mladou maminku doslova obalenou dětmi. Vždycky je středem pozornosti. Aby ne, to se dnes jen tak nevidí, aby měla žena čtyři děti. Jak tu droboť všechnu pobere, je mi někdy záhadou.

Dětičky jsou tiché, dobře vychované, nikdy neječí, nelezou po sedadlech a neokopávají ostatní spolucestující. Dvě starší se způsobně drží madla kočárku, ve kterém sedí třetí, a čtvrté ještě docela malinké, spí v šátku, který má maminka uvázaný na těle.  

Napřed jsem si myslela, že je to třeba nějaká „ó pérka“, ale děti jsou jí nápadně podobné. Čtyři děti v dnešní době jsou docela rarita.

Jedno, maximálně dvě děti a dost. Když se tak dívám na mladé rodiny kolem sebe, třeba ve svém příbuzenstvu, jsou to paradoxně většinou muži, kteří nechtějí víc dětí. Nejraději by si rozmazlovali jedináčka. Přitom by se zdálo, že se spíš ženám nebude chtít sedět doma, budou se bát, že ztratí kontakt s prací, nebo že se rodina bude muset  uskromnit, když se všechno „potáhne“ z jednoho platu. Ale kdepak, peníze tu nehrají roli. Tak co? Sobectví mužů? Asi.

Když jsem se bavila se svou neteří, která má dva kluky, překvapila mě, že by chtěla ještě jedno.
„Tři děti? Ty jsi ale odvaha.“
„Klidně, být matkou mě baví. Ale manžel nechce o dalším dítěti ani slyšet. Už k tomu druhému jsem ho musela „přemlouvat“, nechtěla jsem jedináčka.“

Vzpomněla jsem si na Finsko. Tam je naprosto normální, že rodiny mají víc dětí. Tři celkem běžně. Jenomže tam je jiná situace. Stát tyto rodiny podporuje a otcové jsou zvyklí s dětmi pomáhat. Ne jako tady, kdy veškerá péče o děti a domácnost visí na ženě a chlap si po práci jde za vlastními zájmy.

Reklama