Reklama

Jen co jsem se naučila číst, jsem se vrhla na vše, co mělo aspoň větší písmena. Četla jsem všude, ale nejvíce mě to bavilo s baterkou pod peřinou. Doma mi přezdívali "knihomol". Jako dítko jsem si zamilovala fantastické příběhy spisovatele Stanislawa Lema. Vždy jsem se nechala unášet příběhem a představovala si, že objevuji nové planety a vesmír znám jako své botky. Ale úplnou jedničkou mezi spisovateli je pro mně současný spisovatel Zdeněk Šmíd. Poznala jsem se s ním osobně, když vyučoval naši třídu češtinu v tehdejší Střední ekonomické škole pro pracující v Karlových Varech. Tehdy jako spisovatel vydal svoji prvotinu Sbohem, Dicku. Vzpomínám si, že knihu si tenkrát koupil snad každý student ve škole a ke svému profesorovi jsme chodili hromadně pro podpis. Mojí nejmilejší knížkou tohoto spisovatele je kniha s názvem BABINEC. Asi proto, že pan Šmíd čerpal materiál právě z této školy. V knize líčí příběhy "studentů" večerní školy. Dokonce jsme s tehdejšími spolužáky shodli, že některé postavy nesou naše rysy a životní příběhy. A jsem ráda, že píše dál, a dokonce podle jeho knihy Vodácký průvodce pro Ofélii aneb Proč bychom se netopili se natáčí i film s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli. Domluvili jsme se všichni z naší tehdejší třídy, že až bude někde v kině premiéra, svorně tam půjdeme a budeme se určitě báječně bavit.
Ani den bez knihy přeje
Januše.
Milá Januše,
komu se poštěstí stát se literární postavou? Našla jste se tam také?