Před třemi lety, už dva dny před Štědrým dnem, začalo jít všechno šejdrem. Díky vánici a následnému mrazu vypadl proud a elektřinu nenahodili ani druhý den. Nešlo prát, vysávat, nešla televize. Nebylo radno otvírat lednici, aby se neodmrazila. Vidina Vánoc bez pohádek mi na náladě nepřidala.

Svíčky přestaly mít kouzlo romantiky a já marně přemýšlela, jak uvařit brambory na salát. Elektrický sporák studený a radiátory mi taky moc nepomohly. Sbalila jsem si tedy raneček s bramborama a šla s prosíkem k sousedce odnaproti, o které jsem věděla, že žije sama a má v kuchyni stará kamna na topení. Leč tento nápad měla i další spousta ženských, a tak jsme se naskládaly do kuchyně, a při syčení hrnců na plotně došlo na vyprávění. Protože se nás sešlo víc než na veřejné schůzi, začaly ty starší vzpomínat, jak to chodilo dřív, vzpomínalo se na lidi, kteří už mezi námi nejsou, na zvyky, které upadly v zapomnění.

My mladší seděli tiše jako pěny a poslouchali.
„Anka, vzpomínáš, jak jsme chodily na zpěvy?"
„To víš, Maruš, to šla celá ves. Sedláci i chasa bez rozdílu, ruku v ruce, a tancovačka končila až ráno."
„Ještě mám doma kroj. Už bych ho neoblíkla, ale je to památka."
„Taky ho, Božka, mám. Ještě naše bába ho vyšívala."
„Pamatuju, jak naše babičky vybíraly a leštily sádlem jablíčka," vzpomínala teta Anka.
„Škoda toho stromu u rozcestí, co na něm ty malý jablíčka rostly. Rok co rok je maminka v slámě schovávala, a potom na stromek věšela."
„To my mívali ozdůbky ze slámy a oříšky. Jo, holky, dřív to nebylo jako dneska, že nevíte, co kde koupit, a pak to naplácáte na stromek. Dřív stromeček voněl. Voněla celá ves, když se začaly péct vánočky a vánoční štrůdly," otočila se vrásčitá tvář sousedky na nás, skoro třicetiletou omladinu. A my jen seděly a možná i trochu záviděly ty časy, které jsme my nezažily nebo si je nepamatovaly.

Ten večer došlo i na koledy a lidové písničky. V kamnech praskalo dříví, na kredenci hořely svíčky a nikdo se neměl k odchodu. Bylo dlouho po půlnoci, když jsme se jen nerady rozcházely. Brambory dávno vystydly, v myčáku se nahromadily hrnky od melty a sklenky od punče a my cestou domů obešly ztichlou vesnici. Sníh nám křupal pod nohama, mráz štípal do tváří a nikdo z nás neměl potřebu něco říkat.

Na štědrý den energetici závadu opravili a já mohla řízky smažit doma. Byly i pohádky a vůbec Vánoce tak, jak si je rodina přála. Jenom já v koutku duše něco postrádala. Možná malá červená jablíčka na stromečku, možná ty dávno zapomenuté tradice, nevím.

Jednu dobrou věc ale výpadek proudu přinesl. Den před Štědrým dnem můžete u nás na vsi vidět ženské, jak míří s bramborama k sousedce. Pravda, loni už nás bylo o dvě míň a letos taky jedna bude chybět, ale přijdou nové. Budeme chroupat křížaly, pít meltu, vzpomínat, a určitě dojde i na zpívání.
Hodně tradic zaniklo, tak jsme si díky vánici udělaly jednu novou. Tam na těch starých stoličkách u sousedky ožívají zapomenuté vánoční příběhy. Tam je fajn a já se těším, až 23. 12. popadnu uzlík s bramborama a půjdu nakouknout do minulosti.

kominice


Děkujeme za krásný příběh a udělujeme za něj 1500 bodů do VVS.

Jaké vánoční tradice dodržujete vy? A máte nějakou svou vlastní?

Reklama