„Svoje první tetování jsem si v patnácti doslova vydupala. Mým zákonným zástupcem byl tehdy můj bratranec a výsledek? Ten byl naprosto trefný k tomu, kolik mi tehdy bylo let, kolik času jsem si obrázek vybírala (asi pět minut) a kdo mi to tetoval,“ začíná své vyprávění Alžběta. „Dnes se na tuhle kérku dívám trochu s úsměvem a rozhodla jsem se, že si ji nenechám předělat, protože je to moje malá vzpomínka na tuhle pubertální nerozvážnost.“

„Dnes mám na těle celkem 23 různých tetování a jsou přesně taková, jaká jsem si představovala. Jsem dokonalým příkladem toho, že když s touto zálibou jednou začnete, těžko s ní přestanete. Já totiž rozhodně u konce nejsem ani náhodou.“
„Pokud se ptáte na to, co na to moji rodiče, mí nadřízení nebo lidé z mého okolí, tak musím říci, že mi je jednak názor jiných jedno, ale hlavně jsem se za tu dobu, co tetování mám, nesetkala s negativní reakcí nebo problémem, že bych někam nemohla, nedostala práci nebo se mnou někdo třeba nechtěl chodit. Vždyť je dnes potetovaný kdekdo!“

Nová závislost: tetování

Je velmi pravděpodobné, že když se dnes zeptáte nějakého adolescenta, zdali by rád na tělo tetování, vsadím se, že vám z deseti dotázaných devět řekne, že ano. Je to totiž trendy, podobně jako růžová barva v oblékání, mramor v interiéru nebo hybridní pohon aut. Otázka je, jestli by se měl tetovat opravdu každý, kdo po tom touží?! Sama za sebe říkám, že se to ne ke každému hodí, k jeho osobnosti nebo životnímu stylu. Ale také já sama přiznávám, že se u jedné kérky skončit tak úplně nedá. Čím to? Možná tím, jak začneme vnímat svoje tělo, možná je to forma sebevyjádření nebo záznamu nějaké životní etapy. Já mám na těle vše, co pro mě bylo v danou chvíli důležité – bolestnou vzpomínku, kérku z přátelství, lásku, štěstí nebo třeba svobodu. A tohle moje osobní „album“ se asi rozroste o další přírůstky.
Ale co si budeme povídat, čistá kůže bez obrázků za chvíli bude mnohem více in, než ta pokreslená... Nemyslíte?

Historie tetování:

Tetování bylo původně spojováno s rituály, mělo významnou kulturní a sociální funkci, často určovalo postavení jedince v dané společnosti, bylo příkladem výdrže, boje s bolestí a statečnosti, bylo záznamem důležité životní události, bylo i je symbolem víry, často i duchovního vyznání, v jiných kulturách znamenalo znak trestu, označení otroka nebo vězně, jinde bylo zase symbolem ochrany nebo válečnického znamení. Tělesné dekorace vyvolávají řadu reakcí – od zájmu, úžasu, obdivu a úcty až ke zděšení, pohoršení a odsuzování. Tělesné úpravy v dnešní době vnáší u mnohých lidí spoustu otázek. Zdali je jeho nositel přátelský či nikoli, jestli je vůbec civilizovaný, vzdělaný, jaká je jeho minulost a tak dále.

Ať už je názor jakýkoliv, tetování je odrazem lidské osobnosti, svými motivy může ukazovat na charakter, pocity i lidské příběhy. Tetování je prostředkem neverbální komunikace, je spojením a nejrozšířenejší subkulturou, která sahá napříč kulturami i společenskými vrstvami. Tetování je zkrátka viditelné a prokázané u všech společnosti, ať už menší či větší míře. Přesto však můžeme říci, že tetování a jiné formy znaků na kůži, vzniklé malováním nebo jizvením, lze pozorovat v každé době u téměř všech národů na zaměkouli.

Také si přečtěte:

Uložit

Uložit

Reklama