house

Vylétnout z hnízda a zařídit se po svém, to je snem každého odrostlého kusu toho našeho lidského stádečka. Jenže někdy to okolnosti zařídí tak, že se sejde pod jednou střechou a v jedné domácnosti hned několik generací tak, jako tomu je u nás...

Náš příběh

Žena má pochází z Ostravy a v Praze nemá žádnou přízeň. Když jsme pro naši novou domácnost hledali zázemí, chvíli jsme bydleli sólo, ale to vždycky na něčem zkolabovalo. A tak nám nabídla pomocnou ruku moje maminka, se kterou tehdy ještě bydlel bratr ve velkém bytě. Bratr se ale měl záhy stěhovat za svojí ženou do jiného města, a tak jsme zůstali s maminkou sami. Jenže...

Dvě slípky na jednom hnojišti

Moje žena je duše dobrá a nemá v lásce, když jí do starání se o domácnost někdo mluví. Tak se rozhodla, že mamince ubere její práce a začlení ji do té naší domácnosti - tedy alespoň částečně. Maminka má vlastní stravovací návyky, takže má i vlastní ledničku a vaří si sama, ale všechno ostatní je naše starost. Bohužel ale třecí plochy zůstaly. Proč? Maminka má docela jiné zvyky. Žena je někdy příliš pořádkumilovná a maminka zase malinko bordelář. A tak se občas stane, že nějaký nepodstatný odložený hrníček vyvolá hádku, stejně tak někam pečlivě uklizená naběračka. Maminka si zkrátka věci odkládá „na potom“ a pak je hledá, zatímco je žena někam uklidí.

Komplikace

Situace je o to komplikovanější, že s námi žije i puberťák, který občas těžko chápe, že na něj nakládáme nějaké povinnosti, které maminka nemá. Prostě občas nerozumí tomu, proč by měl po sobě odnést nádobí do myčky, když vidí, že u maminky se povaluje talířek už dva dny.

Aby to nevypadalo

Výše popsaným nechci nijak pošpiňovat svou maminku. Každý máme své zvyklosti a považujeme některé věci za důležité a jiné nikoli. Sám jsem se musel přílišné pořádkumilovnosti své ženy chvíli přizpůsobovat. Osobně jsem příznivcem zlatých středních cest a vždycky, když to u nás doma vře, bublám také a volám po kompromisu.

Dohoda

Jestli si myslíte, že fungují dohody, tak vás zklamu. Vždycky se něco najde a vypilovat fungování domácnosti o dvou ženách k ideálu asi nejde. Takových dohod bylo, ale nedodržely se. Není to ale žádná hrůza, jen máme občas doma menší Itálii, což zase na druhou stranu znamená, že se máme rádi a nejsme si lhostejní, jinak bychom se přece nehádali.

A jak to bude jednou

Možná, že právě tohle nás drží tak pěkně pospolu, ta představa: „Jak to bude jednou.“ Jednou bychom chtěli dvojdům, ve kterém budeme mít dvě oddělené domácnosti - maminka tu svou a my tu naši. Oddělené pěkně chodbou nebo dvorkem, abychom mohli na stárnoucí maminku přihlédnout a chodit se navštěvovat.

Co si myslíte vy: Je možné, aby fungovala domácnost o dvou hospodyňkách?

Reklama