Společné bydlení je většinou kamenem úrazu. Těžko zabráníte, aby vám tchyně nemluvila do domácnosti. Jak to do budoucna hodlá vyřešit čtenářka Lucie?

Bydlíme společně s manželovými rodiči v jednom rodinném domě - my obýváme vrchní patro a rodiče přízemí. Bohužel, nejsme odděleni uzamykatelnými dveřmi. Tchán je zatím v pohodě, ale tchýně! Ze začátku jsem s ní celkem vycházela, ale postupem času je to horší a horší. Pořád dělám něco špatně, jsem poučována, jak co mám dělat, jak vychovávat děti a našeho psa apod.

Ony to jsou kolikrát jen takový maličkosti, ale jedna k druhý a je to na zbláznění. Když jí člověk řekne svůj názor, tak ještě skoro dostane vynadáno. Ona má pocit, že musí všem vládnout. Ze začátku jsem si myslela, že s ní můžu mluvit jak "normálním" člověkem, ale pak byly určitý věci použitý proti mně, tak už jsem se jen omezila na to nejnutnější. Také mi stále povídala o tom, co jí všechno dělala její tchýně a že to ona nikdy dělat nebude. Opak je pravdou.  Jediná výhoda je v tom, že děti mají babičku a dědu na dosah, ale to je vše. I když to hlídání dětí taky nijak nepřehánějí - nemají čas :-o

Mým snem je vlastní domeček, kde mě nikdo nebude omezovat. Život je krátký na to, abych polovinu "věnovala" tchýni.  Takže rada na závěr, pro ty, co se chystají bydlet  s tchýní: I když to vypadá, že je to supr tchýně, ono se to změní. Takže jediné řešení je vlastní bydlení, neboť z doslechu kamarádek občas ani dveře na zámek nestačí :-) Lucie

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Lucie, držím vám palce, ať se jednou osamostatníte.

 

Reklama