Jsem jedináček a celý život jsem to brala jako životní křivdu. Neměla jsem nikoho sobě rovného, žádného spojence, veškerá pozornost nezdravě upnutá na mě, necítila jsem to jako pozitivum, okolí to bralo spíše negativně....nehledě na morbidní pravdu, že sourozenci si jednou zbudou aspoň jeden pro druhého, kdežto jedináček bude prostě sám...

Jedináček se tenkrát rovnal spíš přírodnímu úkazu něco jako člověk s jedním uchem a třemi očima?

 Zařekla jsem se, že chci NORMÁLNÍ RODINU. Tedy dětí nejméně v počtu dvou kusů... což ostatně tuším doporučoval i můj oblíbený autor knih pro unavené rodině - profesor Matějček. Souhlasím, že je to normální počet, dítě má vrstevník a bláblávlá teorie... Jedináčkovství v podstatě není společensky normální, dítě je vyděděnec, chybí mu základní sociální schopnosti v kolektivu, protože neví, jak se prosadit, jak komunikovat s vrstevníky - no ano, jde to asi nahnat nějakými návštěvami podobně starých dětí, ale.... vždycky jsem toužila ulehat v dětském pokojíčku ještě s někým, postěžovat si na rodiče, kout pikle a schválně nespat...

Praxe mě poněkud nemile překvapila...

 Mít jedináčka je totiž nadmíru pohodlné, pozornost rodičů není tříštěna a to nejen pro ty rodiče, kteří chtějí mít až nezdravou kontrolu nad každým pohybem své ratolesti, ale i pro rodiče normálního. Ve chvíli, kdy jsou děti malé, víc zkušeností zatím nemám, mě deptalo třeba to, že mladší přisáté u prsa, starší volal, že "vykakáno" nebo "napíííít" nebo si chtěl "jenom" bohapustě hrát nebo cokoliv. A opačně, vždyť to mamky vědí... Občas jsem se topila v  beznadějném a zoufalém pocitu, že toho je moc, že pro  jedno dítě zanedbávám druhé a ono trpí... a já taky. A že se s manželem rveme o pozornost jednoho a druhého... Houpačka hadr!

 Ale ono se to pomalu láme. K tomu pozitivnímu a nelituji, ani trošičku. Jsem ráda, za ten věkový rozdíl tři roky, ač mi připadal někdy krkolomný (maminky s ročním rozdílem mi prominou tu malichernost, prosím)...

 Více sourozenců má totiž jednu velikou výhodu, kterou až nyní z těch teoretických knih chápu - děti se mají sami pro sebe. Je třeba, aby se rodič smířil s tím, že nemá stoprocentní kontrolu nad životem svých dětí, protože tu občasnou absenci, kterou může sobecký rodič těžce snášet, tu vyvažuje něco mnohem cennějšího.

Myslím pro život cennějšího - zatím se u nás nikdo nepere, jen se občas kvičí a občas žárlí, ale mnohem častěji jsme svědky krásných chvilek, kdy si děti navzájem pomáhají, zničehonic školkový syn obejme dceru s tím, že ji má rád, něco ji hezky a trpělivě vysvětluje, aby mu to pak to batole omlátilo o hlavu a obdivuji jejich vzájemnou trpělivost.

A třeba se budou mít rádi i dál...

 A v takových chvílích se zasním s vlastní vzpomínkou plnou touhy po starším bráchovi, aby mě chránil. Nebo mladší sestře, abych ji chránila já. Tak doufám, že si toho bude naše dcera náležitě vážit...

Hlasuju alespoň pro dvě děti, jedináčkovství je neuvěřitelně smutné...

Renata P

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Napište nám na redakční e-mailovou adresu: redakce@zena-in.cz svoje zajímavé postřehy a zábavné příběhy a historky, které jste s dětmi nebo se sourozenci prožili. Svoje texty můžete doplnit i jejich obrázkem.

Těšíme se na vaše příspěvky, které budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme. Dnes je ve hře šampon Activ F Dr. Hoting od firmy Schwarzkopf s knížkou Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky od Belle de Jour, a sérum Activ F Dr. Hoting od firmy Schwarzkopf s knížkou od Roberta L. Wolkeho Co Einstein vyprávěl svému holiči.

Reklama