Byla jedinou ženou, popravenou v politických procesech padesátých let. Stala se symbolem odporu proti komunistické totalitě, její jméno bylo synonymem boje za svobodu v obou nedemokratických režimech dvacátého století, a pokud někdo dokázal, že i politici mohou mít páteř, byla to ona. Tato křehká žena byla odsouzena k smrti za to, že se odmítla sklonit před bezprávím a zároveň nechtěla opustit svou vlast. Zemřela v 5 hodin 35 minut dne 27. června roku 1950. Jmenovala se Milada Horáková.

Dcera vlastence
Narodila se 25. prosince roku 1902 na Královských Vinohradech v Praze. Její otec, Čeněk Král, byl přesvědčený vlastenec a k témuž světonázoru vedl i svou dceru. Už na gymnáziu, za první světové války, se Milada Králová angažovala v boji za samostatnost českého státu. V roce 1918 byla za účast na protirakouské demonstraci vyloučena z gymnázia a dostudovala až v samostatném Československu.

Rodina
Politika ovšem mladou dívku nijak nelákala – chtěla se věnovat sociální péči, a tak vstoupila do Československého červeného kříže, kde se seznámila s dcerou T. G. Masaryka, kterého velmi obdivovala. Zároveň zahájila na Karlově Univerzitě studia práv. V roce 1927 se provdala za  Ing. Dr. Bohuslava Horáka, redaktora zemědělského rozhlasu, a pod jeho vlivem opustila rodné katolictví a přestoupila do českobratrské evangelické církve. V roce 1935 se i s manželem a dcerou Janou přestěhovali na Smíchov, kde posléze navázali životní přátelství s farářem Janem Kučerou.

Nejen za práva žen
Milada, nyní už Horáková, pracovala v Ústředním sociálním úřadu na pražském magistrátu. Zabývala se sociálním postavením pražských žen a bojovala o jejich rovnoprávnost. Zkušenosti získávala i na studijních pobytech ve Francii a Anglii. Po Mnichovu se i se svým mužem zapojila do aktivního odboje a v létě roku 1940 byli oba zatčeni. Milada byla odsouzena k smrti, ale pak byl rozsudek změněn na doživotí. Přežila výslechy a mučení v Petschkově paláci, v Terezíně i v jiných věznicích.

Proti komunistům
Po konci války se Milada Horáková rozhodla vstoupit do politiky a stala se poslankyní za národně socialistickou stranu. Byla také předsedkyní Československé rady žen. Pokračovala ve svém předchozím úsilí o rovnoprávnost žen a snažila se navazovat na první republiku. Stala se tak trnem v oku komunistům, proti kterým často aktivně vystupovala. Po roce 1948 odmítla, přes varování přátel, opustit republiku a pokračovala v politické činnosti.

Zatčení
27. září roku 1949 kolem patnácté hodiny je Milada Horáková zatčena ve své kanceláři v Masné ulici. Její manžel, který při pokusu o zatýkání uprchl, ji nestačil varovat. Milada je uvězněna v ruzyňské věznici a obviněna ze spolupráce s americkou rozvědkou a z přípravy převratu. Její proces má být ukázkou věrnosti Československa stalinskému režimu. Soudní přelíčení začíná 31. května roku 1950 na Pankráci.

Soudní divadlo
Zinscenované divadlo má mezi veřejností své odpůrce i zastánce. Obviněným není nic platná odvaha ani pravda. Během procesu přijde přes šest tisíc dopisů, v nichž lidé žádají smrt obviněných. Už 8. června jsou vyneseny rozsudky. K smrti je odsouzena nejen Milada Horáková, ale také Kalandra, Bouchal a Pecl. Ostatní vyváznou „jen“ s doživotím nebo dalšími vysokými tresty.

K smrti...
Milada odmítá podepsat žádost o milost, a tak ji za ni podává její otec a dcera. Gottwald odmítne milosti odsouzeným udělit – jen u Milady Horákové nějakou dobu váhá, snad z obavy z politického dopadu její popravy – přimlouvají se za ni i zahraniční osobnosti, jako je například Churchill. Nakonec však i Miladě potvrdí trest smrti. Ráno, 27. června roku 1950, je Milada Horáková popravena.

U hrobu Milady Horákové na Vyšehradském hřbitově se každý rok setkávají lidé, připomínající si výročí její popravy.

Znáte osud dalších politických vězňů? Zajímáte se o toto období, nebo je to pro Vás uzavřená kapitola? Myslíte si, že dnes už politické procesy, byť v mírnější formě, v Čechách neexistují? Co myslíte, mohli za smrt Milady Horákové a ostatních komunističtí pohlaváři, nebo spíše mlčící většina?

Reklama