Když jsem se narodila, měla jsem veliké štěstí že můj dědeček se jmenoval Karel. Rodiče se totiž dohodli že se budu jmenovat po něm. Asi si mysleli že se jim narodí syn. Jako malé holce mi to moc nepřišlo že na mě všichni volají Kájo, pohybovala jsem se spíš v chlapecké společnosti. Hůře bylo když jsem byla starší a pořád na mě volali Kájo a vzhledem jsem jako chlapec i vypadala.

A co víc svátek jsem slavila ne jako každá jiná holka ale 4. listopadu. Taky mě moc mrzelo že se v širokém okolí nenacházela jiná Karla nežli já. A měla jsem velikou radost když jsem se ve svých 30 letech náhodou setkala se svou jmenovkyni. Teď už jsem delší dobu vdaná a když jsem vybírala se svým partnerem jména pro své děti, dali jsme jim opravdu jen taková u kterých je zcela jasné že jsou buď jen chlapecká nebo dívčí. Postupem času jsem zjistila že není důležité jaké má člověk jméno ale jaký je on sám. A své jméno považuji za jedno z nejhezčích. Taky jméno mého muže " Zdeněk" se mi líbí ,snad to bude tím že se tak jmenuje i můj bratr a otec, musím říct že když se sešli při nějaké příležitosti všichni najednou bylo to velice zajímavé. Vaše čtenářka Karla s přídaným k. Karlak

Text nebyl redakcí upraven.

Ještě pár hodin si budeme povídat o křestních jménech. Jaké je to vaše? Jmenujete se po otci, matce, po prarodičích, nebo vás pojmenovali podle jiného klíče? Má několik členů vaší rodiny stejné jméno? Jak je pak oslovujete, sejdou-li se pohromadě, aby nevznikaly zmatky? Váže se k vašemu jménu nějaký příběh? Jste se svým křestním jménem spokojená, nebo byste chtěla raději jiné? A jak mu sluší vaše příjmení?

Své příběhy, úvahy a zamyšlení můžete posílat na adresu

redakce@zena-in.cz

Došlé příspěvky budeme během celého dne zveřejňovat a autorka toho nejzajímavějšího od nás dostane sladkou odměnu.

Reklama