Dobré pondělí,

hlásím, že mé vnitřní já je připraveno vytasit meč pro heslo „Jeden za všechny, všichni za jednoho". Vyskočím si na bujného oře a pojedu po boku mých indiánských přátel šikovně a ze zálohy ponížit hloupé bídáky. Nepotřebuju plechovou podprsenku hrdinky, protože se cítím dobře v kožených kalhotách honáka, stejně jako v nádherné róbě na plese u krále.

Podobně jako spousta těch, co napsali své komentáře pod motivační článek, moje vzory šustily papírem. Literární hrdinové, ne nezbytně ti nejsilnější, ale chytří a obratní formovali moji nejvnitřnější duši romantikou a smyslem pro čest. V pubertě se mojí biblí" stal Vrchlického překlad Cyrana z Bergeracu. Ještě dnes umím některé pasáže nazpaměť a leží mi někde v šupleti náčrt pokračování o dívce převlečené za muže, která se stane jeho nejlepším kamarádem a pomůže mu překonat komplexy. :-)))

Co si uvědomuju v současnosti je, že mě mnohem víc formovali oba rodiče, babička a kamarádi mých rodičů. Byly to takové ty nenápadné vzory, které vám půjčí tu správnou knížku, poví ten správný příběh a ukážou, jak správně sestrojit prak, případně pomůžou zaretušovat nějaký prů... švih. Babička mi je i nadále velkým vzorem, protože v mých očích to byla Žena (opravdu s velkým ž). Vždy byla oblečená úměrně situaci, brala nás do divadla i na výstavy, ale taky mě naučila skákat do vody. Litova jsem, že už si nepřečetla mojí maturitní práci z češtiny, protože jsem na ni byla velice hrdá.

Jenže nedávno jsem se při lahvi vína bavila se sestřenicí, která vedle babičky vyrůstala (já s bratrem jsme ji měli jen o prázdninách a občas na návštěvě). Ten obrázek je dosti odlišný. Nějak jsem nezaznamenala její popudlivou povahu, nedostatek trpělivosti s pomalejšími a nikdy mě nenapadlo, že to co jsme si užívali v Praze, se na malém městě prostě nedalo, a tak si to sestřenka s bratrancem nikdy neužili. Trošku mi ten idol spadl z podstavce, ale možná je mi dosažitelnější. Cyrano mi nikdy neřekne, ať se na to vykašlu, že na to stejně nemám, a Vinnetou nikdy nebude v opilosti hrubý. Literární vzory prostě nezklamou, ale zase zůstanou nedosažitelní. Jedno ovšem mají ty představy společné, jsou sami sebou. Možná jednou dopíšu i ten román, ale teď budu zpívat, tancovat a pracovat. A jednou si určitě zaplatím kurz stepu, protože to byl babiččin velký sen. :-))

Hezký den pro všechny hrdinky

Eliza


Děkujeme za krásný a působivý příspěvek...

My to mušketýrské heslo kdysi modifikovali na Jeden za všechny, všichni na jednoho!" - to když jsme hrávali skřety :).

Měla jste také spíš papírové" vzory? Nebo naopak skutečné? A zklamaly Vás někdy Vaše vzory?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama