Pokud máte starší děti, určitě to znáte. Přijdete domů z práce a vaše dítě sedí u počítače. Někdy tvrdí, že je tam tak dlouho, protože musí dělat úkoly, někdy se neskrývá s tím, že si celé hodiny povídá přes ICQ s kamarády nebo chatuje se známými i neznámými lidmi. Jen doufáte, že vaše poučení, že nikomu cizímu nemá prozrazovat své jméno, telefon, nemá posílat fotku a v žádném případě si nemá domlouvat schůzku, bere vážně. Před tím, že se nemají stát členy klubu sebevrahů, jsme je však nevarovali.

Už sedmá sebevražda
Sedmnáctiletá Natasha Randall z Velké Británie se minulý týden ve svém pokoji oběsila. Jejím smrt  je velkým varováním, protože je to již sedmá sebevražda mezi mladými ve věku  17-27 lety okolí velšského města Bridgend za poslední rok. Je za těmito sebevraždami webový kult? Tuto teorii podporují některé vzkazy od ní a pro ni, které byly umístěny na chatových stránkách Bebo. Vyšetřování její smrti a jejího vztahu k ostatním zemřelým pokračuje, policisté prozkoumávají její počítač a její komunikaci na síti. První informace jsou rozporuplné. Někteří známí obětí tvrdí, že zemřelí se znali, byli sevřenou skupinou a vzájemně se k sebevraždám podporovali. Někteří tato úmrtí považují za náhodné.

Proč se to stalo?
Jak předejít dalším sebevraždám? Tím vším nyní žije toto město. Samaritány, členy dobrovolného sdružení,  kteří se snaží předcházet sebevraždám, mohou nyní mladí oslovovat anonymně přes SMS a maily, ve školách se pořádají speciální setkání proti sebevraždám, církevní skupiny také připravují další akce . Ale pomůže to? Ve městě je vysoká nezaměstnanost, vysoká nemocnost, málo pracovních možností, ale i určitá izolovanost od ostatních měst. Mladí kromě hospod mají jen málo možností, kde se sejít a jak trávit čas. Tak řada z nich je v úzkém kontaktu jen s pár lidmi, a to velmi často jen přes maily a SMS, scházejí se více v chatovacích místnostech než ve skutečném životě.
Když se v jejich úzkém kruhu někomu něco stane, ostatní se cítí bezmocně a neumějí to překonat. A v případě, že někdo z nich spáchá sebevraždu, tak ostatním dává příklad, že smrt je možným řešením.

Mohli bychom tady diskutovat o životě, smrti, hodnotách života, poslání člověka, osamělosti člověka mezi lidmi. O zranitelnosti dospívajících. O tom, jak někde jinde jiní lidé bojují o přežití: v nemocnicích, ve válkách, v oblastech bez jídla a bez vody.

Těch sedm mladých sebevrahů se rozhodlo zemřít. Možná se vzájemně domluvili, možná ne. Těžko se už zjistí proč. O svém úmyslu se zabít rozmlouvali pouze mezi sebou, a to přes počítač. Nikdo z jejich rodin a ostatních přátel nic netušil, než je našli mrtvé.

Kolik jich ještě je, kteří také o tomto kroku uvažují? Ve Velšsku? V Anglii? U nás? A můžeme jim my, jejich přátelé či rodiče nějak pomoci?

Zdroj: cnnchron.com

Reklama