Čtenářka Black.bird.third se dobrovolně přiznává, že žárlí, a to šíleně! Objektem její žárlivosti je manžel a konkurntkou nikoli jiná žena, ale manželova práce...

Bez práce nejsou koláče. Ale když je práce moc, také to není žádný med...


Přeji hezký den všem.
Přiznám se bez mučení, žárlím. A někdy hodně moc. Nežárlím ale na ženy. Manžel pracuje v práci se samými muži. Když přijde domů, odpočine si a jde pokračovat do dílny, kde opět pracuje. Až do večera. V práci lisuje gumové výrobky, v dílně sváří, brousí,... Žárlím na jeho práci. Je s ní více než s rodinou. Nejezdíme ani nějak extrémně na dovolené či výlety. Jedna dovolená za rok a možná tak dva výlety do roka. Víc nic. Pokud nebudu počítat „výlety“ do jistého obchodního řetězce od „K“. Mrzí mne, že děti třeba ještě nebyly v ZOO, v bazénu, v kině. Vysvětlení, že je jim málo (1,5 a 4 roky) a nic by z toho stejně neměly, je dost bídné. Ušetříme nějaké peníze, na to si nemůžu stěžovat. V dílně manžel vydělá další, ale za jakou cenu? Švagr s rodinou je zase druhý extrém. Jezdí na výlety snad každý víkend. Potom u tchýně brečí, že nemaj peníze. Takže ono by to chtělo asi u nás přidat a u nich ubrat. Nebo začnu jezdit na výlety s dětmi sama. Jenže to už nebude ten pravý rodinný výlet.
Na ženy nežárlím. V té naší „drbárně“, kde je každý s každým příbuzný či známý, by ani nějaká bokovka nebyla možná. Vše by ihned vyšlo najevo. Stejně tak nemá důvod žárlit manžel. Miluji ho. V kostele jsme si slíbili, že si zachováme lásku, úctu a věrnost. A to také dodržím. A doufám, že i on.
Ale jednou jsem poznala skutečnou žárlivost... Bylo mi sedmnáct let. Měla jsem přítele. Byl o dva roky starší. Byla jsem bláznivě zamilovaná. Alespoň ze začátku. Jenže postupem času jsem začala poznávat, jaký je. Změnilo se to, když odmaturoval. A neměl, co dělat. Jezdil tedy před mou školu a čekal, až mi skončí výuka. Pořád se chtěl držet za ruce, ptal se, jak se mám, co jsem dělala celý den, co ve škole. Ze začátku se mi líbilo, že má o mě zájem. Jenže postupně se otázky začaly týkat toho, co spolužáci, jestli jsem se s někým bavila. Nedej Bože, aby se mnou před ním promluvil některý ze spolužáků. To bylo potom otázek, co že to bylo za kluka, proč se mnou mluvil... Chtěl se mnou všude chodit. Připadala jsem si jako jeho hračka. Vše rozhodoval, musel mít poslední slovo. Jednou, při cestě vlakem domů, si proti nám sedl nějaký mladý pár. Kluk a holka. Kluk seděl proti mně. Nedokázala jsem se dívat celou dobu z okna nebo jen na přítele. A tak jsem se párkrát podívala i na toho kluka. Když pár vystoupil, začal výslech. „Proč si se na něj dívala? On se ti líbil? Ty mě už nemiluješ? Proč ses nedívala na mě? Že bys s ním chtěla chodit, že jo, když si na něj koukala...“
Tehdy už jsem řekla, že to musím ukončit. Představa pokračování vztahu mě přímo děsila a dusila zároveň. Bylo mi z něj zle. Všude za mnou chodil, pořád mě hlídal, doprovázel mě do školy, čekal, až skončím a půjdu na vlak... Prostě peklo. Dnes se tomu snad říká stalking. Podle mě to bylo psycho. Na rozchod si pamatuji dobře. Byly dva dny do štědrého dne. Při jedné z jeho návštěv jsem se rozhoupala a řekla mu, že to takhle nejde dál. Že to musí skončit. Opět se na mě navalila hromada otázek a výčitek, proč se chci rozejít, že se změní, že mě miluje... Ale já se už nenechala. Pořád chtěl slyšet důvod. Mé vysvětlení, že už ho nemiluju, nechci, aby mě doprovázel, že chci být sama, ho neuspokojilo. Ale ten den jsem se s ním rozešla. Cestou domů jsem cítila, jako by ze mě spadl ohromný balvan, který mi ležel na plicích. Konečně jsem mohla volně dýchat. Byla jsem šťastná, že jsem zase volná. Sama sebou. Párkrát se ještě pokusil, jestli bych se k němu nechtěla vrátit, ale už nikdy neuspěl. Potom dal konečně pokoj.
Po této zkušenosti jsem dlouho nikoho dalšího nehledala. Soustředila jsem se na školu. Úspěšně odmaturovala a dostala se na vysokou. S ním bych se dostala leda tak do blázince. (nebo do vězení, když bych ho něčím praštila)

Přeji všem vztahy bez nebo jen s malým žárlením.
Black.bird.third

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 5. září 2012: Projevy vaší žárlivosti

  • Žárlíte?
  • A jak se to projevuje?
  • Kdy jste na partnera nejvíc žárlila?
  • Ztropila jste někdy žárlivou scénu?

Zavzpomínejte na své žárlení. Své příběhy a názory k tomuto tématu mi posílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže) nejpozději 5. 9. 2012 do 15.00 hodin. Délka vašich příspěvků ať je rovna nebo delší tomuto odstavci textu. Jeden z příspěvků na konci editace odměním knižním dárkem, konkrétně knihami Trapasy po francouzsku od Tanji Kuchenbeckerové (nakladatelství iKAR) a Dvorní šašek a čarodějnice od Siegfrieda Obermeiera (nakladatelství Knižní klub).

trapasysasek

Reklama