man

Pavel je můj kamarád. Je chytrý, sečtělý, zábavný, schopný a úspěšný člověk. Má však jednu velkou chybu. Dokáže se urazit i kvůli tomu, že nevyšlo slunce.

Pavla opustila žena. Žili spolu dvacet let, ale posledních patnáct spolu příliš nemluvili. Zůstali spolu kvůli dětem. Jakmile děti dostudovaly, odstěhovala se jeho žena ke svému dlouholetému milenci. Pavel se totiž kdysi urazil kvůli několika neshodám a křivdy v něm  narostly do tak obludných rozměrů, že se ženou přestal mluvit. Nemluvil s ní rok, pak se dohodli na korektním manželství, kdy si bude každý žít po svém, jen ale do té míry, aby tím netrpěly děti. Vydrželi to oba. Oba totiž byli vysoce inteligentní a dokázali emoce potlačit v zájmu výchovy svých dětí.

Kafe s Pavlem se zvrtlo

Domluvila jsem se s Pavlem, že zajdeme na kafe. Těšila jsem se, dokáže mě totiž  hodně rozesmát. Sraz jsme měli v pět hodin. Nestíhala jsem, a tak jsem mu po obědě napsala esemesku, že dorazím o hodinu později. Pavel se neozval, ale předpokládala jsem, že to prostě vzal na vědomí a sejdeme se v šest.  V šest jsem ale v kavárně seděla jen já. I v půl sedmé. Když jsem se mu snažila dovolat, telefon nebral. Objevil se skoro v sedm. Proč? Tak ho urazila má esemeska, že vlastně ani přijít nechtěl. Nedotklo se ho snad tolik ani to, že jsem nestihla původní termín, ale za urážku považoval komunikaci pomocí sms zpráv. Měla jsem zavolat osobně!

A byl pryč

Dali jsme si večeři. Pavel chtěl ochutnat steak na kari pro dva, já však kari ráda nemám. Pavel se urazil, považoval to zřejmě za znevažování své důstojnosti. Jedli jsme v tichosti. Naštěstí se situace vyčistila tím, že nám číšník donesl opečené olomoucké syrečky, které patřily jiným hostům, a než se to vysvětlilo, nějak ho vztek přešel. Pak jsme se nasmáli jako vždy, probrali jsme své rodiny, práci, i společné známé a byla půlnoc. „Už musím jít domů, za chvíli mi jede poslední autobus,“ pronesla jsem, když jsme urazili druhou sedmičku vína.  A Pavel se urazil potřetí. Zkazila jsem celý večer, je vidět, že se s ním nudím a nestojí mi za to, abych do něj investovala svůj čas. Zbytečné byly mé argumenty, že jdu zítra do práce a ráno vstávám. Vždyť on přece taky! V rychlosti zaplatil, ani se na mě nepodíval a odešel.

Od té doby se mnou nemluví. Znám to, bude to trvat dva tři měsíce a pak najdu v mobilu sms. „Co děláš?“ a já napíšu: „Zajdem na pivo?“ A všechno se bude zase opakovat.

Ale stejně je Pavel moc fajn. Jen kdyby se pořád tak neurážel.

Reklama