Pubertou jsme si prošli všichni. U někoho však puberta proběhla vcelku klidně, u jiného to byla hotová bouře, vichřice, tornádo.

Co si u sebe vzpomínám, myslím, že jsem měla tu pubertu, která je stravitelná asi jako jahody se šlehačkou. Mimo faktu, že jsem si říkala, jak ta blbá škola je úplně na nic, a že moji rodiče pamatují dobu kamennou (a i tak myslí), jsem byla vážně docela klidný puberťák.

Čas nezastaví nikdo a dnes už mám puberťáka doma já. Naprosto objektivním posouzením matky si myslím, že syn lítá na pubertálním moři. Někdy je to moře klidné a mírumilovné, jindy jsou na něm takové vlny, že by hravě potopily i nejmodernější Titanic.

A nejde jen o úšklebky, o protesty a demonstrativní NE či o to, že tak jasně vidím v obličeji svého chlapečka, že jsem vlastně úplně blbá a ničemu nerozumím… Ostatně, to já si o rodičích myslela taky: Jak tak chytré dítě může mít tak blbé rodiče, že.

Problém je v tom, že syn si – jakýmsi záhadným způsobem – usmyslel, že pubertu si pěkně vyřádí na babičce a dědovi.
Není to tak dlouho, co mi mamka v osm ráno volá na mobil, její hlas je infarktový, sotva popadá dech…
„Je ti blbě?“ vyhrknu.
„Něco ti přečtu…“ Nádech. Výdech. Odmlka. „Co píšou na Seznamu…“
Opět minutová odmlka.
Pak se v telefonu máma rozpovídá a třesoucím hlasem čte: Čtrnáctiletý chlapec David Kubiska se v noci naboural do systému Seznam.cz a vymazal veškerá data…

To už jsem mamku zastavila. David je sice cvok do počítačů, ale rozhodně není hackerským géniem, aby něco podobného dokázal. Zapnula jsem notebook a pochopitelně… Seznam.cz hlásil běžné zprávy, jako kterýkoliv jiný den.

Nešlo o nic jiného než o další vtípek mého syna, který babička zbaštila i s navijákem. V grafickém programu si oscreenoval Seznam.cz, v jiném programu pěkně přepsal titulky, nadpisy… a hodil to večer babičce na plochu PC. Že to babi málem stálo život? To už pochopitelně nedomyslel…

Často si říkám, že má sice David někdy období, že kdyby nebylo trestné puberťáky zabíjet, asi by už nežil, ovšem pořád je to zlaté dítě, oproti dceři mé kamarádky… Té je patnáct. Její tělo připomíná šperkovnici. Kam se podíváte, tam díra a v ní nějaký kamínek nebo kroužek. Co je střední škola, netuší, ovšem zase vám popíše do detailů, co s vámi udělá tráva a kdy se naposledy opila. A mohu vás ujistit, že s ní člověk nehne. Je to bejk zabejčenej, který si myslí, že mu patří svět.

Tak si říkám, že bych vlastně měla děkovat Bohu nebo genům za to, že syn má pubertu takovou, jakou má. Aspoň zatím. Pokud fakt nenaboří Seznam.cz nebo Ženu-in (tuhle se o ni dost zajímal a ptal se, jak velký smysl pro humor má pan ředitel), myslím, že toto období ustojím s úsměvem.

(Ovšem jistota je jistota a člověk má být připraven na vše… Takže pokud by se stalo, že vám váš milovaný magazín Žena-in.cz nenaskočí, či na něm najdete naprosté bludy, je můj syn mrtvý a já bez práce.) 

A jakou pubertu jste měla vy?
A co vaše děti? Byl to s nimi pubertální boj, nebo pubertální ráj?

Reklama