„Je to všechno na hovno,“ řekla mi Lucie (71). „Šedesátý léta a začátek sedmdesátých byly dobrý, ale pak už to šlo z kopce.“

Ptala jsem se v centru Prahy „Co pro vás znamená 20. srpen roku 1968?“
Více o událostech v roce 1968 najdete na Ženě-in zde.

Paní Heleně (80) už se všechny ty okupace pletou. Pochází z východního Slovenska a v 68. roce byla doma. „Pro samé vojáky nebylo kam šlápnout,“ vzpomíná, jak v její vesnicí na chvíli zastavila armáda. „Měli hlad, a tak jsem přebíhala mezi polem, škrabáním brambor a vařením. Pak jsme odjeli do Čech. A nakonec jsem kvůli nim přišla o bratra – jednoho dne šlápnul na minu. Vždycky, když si na to vzpomenu, chce se mi brečet. Byla to zlá doba.“

„Hromada lidí si teď sype popel na hlavu,“ říká pan Miloslav (72), „ale my jsme takový národ. Teda, národ je dobrej, když mu něco hrozí, tak drží pospolu, ale jinak jsou všichni sobci. Ale to se ukázalo až pak, po 68. roce.“

Paní Věra (68) byla v roce 1968 už v exilu v Austrálii. „Pracovala jsem v laboratoři,“ vzpomíná. „Byly tři hodiny odpoledne, to u vás muselo být tak šest ráno, a za mnou přišel šéf, že poslouchal BBC a že Rusové vjeli do Prahy. Řekl mi, že si můžu za hodinu přijít poslechnout k němu do kanceláře zprávy. Volala jsem to své přítelkyni, taky Češce, která pracovala na škole. Večer jsme se, všichni Češi z Melbourne, sešli v takovém velkém sále a pan profesor Knopfelmacher měl projev. V neděli pak byla velká demonstrace, šli jsme kolem starého olympijského bazénu, měli transparenty a volali různá hesla proti Rusům. Byli tam tenkrát i zástupci vlády Viktorie.“

„Bylo to hrozně smutné,“ doplňuje paní Věru její manžel, pan Jaroslav (72). „Nevěděli jsme, co se bude dít, a v televizi to vypadalo hrozně. Ukazovali rozstřílené muzeum a toho mrtvého, přikrytého československou vlajkou...“

„Ono je to různé, jak to kdo bere,“ nechce se příliš mluvit panu Josefovi (62). „Sloužil jsem na dráze, zrovna jsem měl noční, když došlo k okupaci. Bylo to zlé. Byla to všechno politická špína, jak od nás, tak od nich. Mohly za to obě strany.“

Paní Vilma (77) si na nic zajímavého nevzpomíná. „Byla jsem na chalupě a řekl mi to syn, když za mnou přijel. Mně to vlastně bylo jedno.“

Jak vzpomínají na 20. srpen roku 1968 Vaši blízcí? A co Vy, pamatujete si srpnové události, nebo jste ještě byla „na houbách“? Co myslíte, bylo více lidí, kteří okupaci dramaticky prožívali, nebo těch, kterým to bylo jedno? Změnila okupace národ?

Reklama