Bulvár

Je to v rodině!

 

Nedávno nám náš otec vyprávěl jednu z historek ze svého mládí. Stalo se to již hodně dávno, pár let po válce. Táta tehdy navštěvoval gymnázium a bylo dva dny do posledního vysvědčení. On byl většinou dosti zamlklý, neúčastnil se obvyklých bujných třídních zábav. Bylo to o přestávce, táta seděl v lavici a spolužáci se věnovali své zábavě - házeli po třídě kusem starého tvrdého chleba, který našli někde pod lavicí.

 

V jednom okamžiku onen předmět doličný dopadl na lavici. Táta, jakožto vzorný žák, ten kus vzal do ruky a odhodil směrem ke dvěřím, kde stál odpadkový koš. Bohužel zvolil poněkud nevhodný úhel hodu, chleba narazil do nádherného lustru, který tam visel již od dob Rakouska-Uherska. Po nárazu se roztříštil na tisíce kousků, které se rozpadly po třídě. Naštěstí nikdo nestál v dosahu. V okamžiku, kdy se lustr řítil k zemi, řev třídy náhle ustal a rozprostřelo se všude příšerné ticho.

 

Bezprostředně poté vstoupil do třídy jeden z profesorů, který se jeden čas léčil na psychiatrické klinice. Začal křičet, kdo že to způsobil. Táta jakožto mladý skaut se přiznal. Profesor mu přikázal, že musí bezpodmínečně sehnat nový, stejný lustr, jinak že se prý postará, aby táta nedostal závěrečné vysvědčení. Druhý den otec nešel do školy, obcházel různé obchody, ale na podobný krásný lustr samozřejmě nikde nenarazil. Poslední den odcházel do školy s tísnivým pocitem, netušil, jak to dopadne. Naštěstí jeho třídní učitelka byla velice rozumná žena, vysvědčení dostal a ona se o onom incidentu vůbec nezmínila.

 

Po odvyprávění tého historky jsem si uvědomila, proč před mnoha lety můj otec zareagoval na můj školní průšvih pouze smíchem a odsuzujícím výrokem o učitelích.

 

Bylo to v páté třídě základní školy, stejně jako táta jsem se příliš neúčastnila takových radovánek jako házení křídou nebo házení dutinek na sklo či na strop. Seděla jsem v lavici a opakovala si učivo před písemkou. Kluci mezitím sebrali jednomu ze slabších spolužáků bačkoru. Byl to chlapec, který měl od malička nemocné kyčle a nemohl se ostatním vyrovnat v chůzi a běhu. Kluci si začali s bačkorou házet. Onen majitel se marně snažil vzít si botu zpět, se svým handicapem neměl žádnou šanci, ostatní byli mnohem rychlejší a obratnější. Až náhle na mé učebnici bota přistála. Vstala jsem, křikla jsem na jejího majitele: “Chytej!“ a hodila mu ji. Co čert nechtěl, v onen okamžik vstoupila do dveří naše třídní učitelka, velice netolerantní osoba, která měla pár svých oblíbenců a ostatní spolužáky s oblibou dusila. Následovalo vyšetřování, co to tropím, můj popis situace ji absolutně nezajímal. Prý jsem měla tu botu spolužákovi donést. Takže jsem domů odcházela s poznámkou „Házela bačkorou po třídě“. Domů jsem šla zkroušená, netušila jsem, jak rodiče zareagují. Vzali to ale skvěle. Ale proč se táta tehdy tomu tak smál, to jsem pochopila až nedávno, po mnoha letech. Už to vím, jsem prostě po něm.

 

Juana


Milá Juano,

reakce vašich rodičů byly sympatické. A je to právě proto, že váš tatínek už něco podobného zažil. Pokud máte děti, předpokládám, že jejich trapasy berete taky s rezervou a úsměvem.

 

   školní průšvihy
aneb
Já jsem zlobila. Kdo víc?
Jaký nejhorší průšvih jste provedla ve škole?
Kdo koho zítra trumfne a dostane od nás kosmetiku?
Nečekejte a pište už nyní:
redakce@zena-in.cz

  

 

   
01.03.2006 - Společnost - autor: Natálie Rolková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Juana [*]

    gerda: Prý to byla stará škola a ve spoustě jiných tříd už byly dávno lustry nové, v té jejich jim tam vydržel hodně dlouho, dokud ho tatík nesejmul.

    superkarma: 0 01.03.2006, 13:35:54
  2. avatar
    [1] gerda [*]

    ale stejně byla klika, že nechtěli ten drahý lustr zaplatit! Taky byla dost velká odvaha instalovat něco takového do školní třídy - byla jen otázka času, kdy se do něj někdo trefí

    superkarma: 0 01.03.2006, 12:51:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme