Vztahy

Je to můj život....

Přeji příjemný den….

...možná by se tento příběh dal taky nazvat, že nemám situaci pod kontrolou… ale já se ji snažím mít… není to ½hodinová scénka, je to můj život…

Narodila jsem se v malé vesnici na Moravě… byli jsme 3 děti, já holka a dva bratři, otec byl a je alkoholik, ale to nás s mamčou asi všechno sblížilo, dokážeme si rozumět beze slov a strašně moc pro mě znamená… dětství nebylo nejlehčí, záviděla jsem kamarádkám a kamarádům jejich hezké oblečení, jejich dovolené… otec dělal jen ostudu a tak bylo možná i lepší, že jsme nikam nejezdili… mamča to neměla jednoduché… doma byly jen hádky a bitky…strašné, nikomu to nepřeji prožít.. když musíte jako 10leté dítě bránit svou matku před opilým a agresivním otcem.. ty vzpomínky a strašné scény ve mně zůstanou napořád…

Dodělala jsem školu a během ní poznala skvělého kluka…chodili jsme spolu rok a po škole spolu začali bydlet u jeho rodičů a pracovali v nedaleké továrně…chtěli jsme si našetřit nějaké peníze a koupit auto.. mezitím jsem hledala pořádnou práci, které jsem se naučila ve škole.. bohužel na Moravě to není lehké, a tak jsme se po roce bydlení stěhovali do našeho hlavního města… já našla práci, on také, pořídili si pejska a krásně žili…dvakrát jsme se stěhovali do levnějšího a začalo se dařit… koupili auto, já se začala hezky oblékat a byli jsme šťastní.. teda, myslela jsem si to…

Jelikož pracoval u policie, požádali jsme o přidělení služebního bytu…čekali jsem tři roky, než jsme jej dostali… to už jsme spolu byli pět let a pomalu mluvili o svatbě a dětech… bylo mi 23 a jemu 24… říkali jsme si, nádhera… co nám víc chybí ke štěstí? auto máme, jsme šťastní, byt dostaneme…no, a pak to přišlo… za 14 dnů jsme se měli stěhovat do toho našeho vysněného bytu… nábytek vybraný, byla jsem tak šťastná…

 

Pak jednoho dne přišel, že se mnou není šťastný, že mě nemiluje a chce zkusit žít sám…. bylo to jako rána z čistého nebe…nechápala jsem to, vždyť mi ještě před týdnem říkal, jak mě miluje a jak je všechno skvělé…pak z něj vylezlo, že už není šťastný aspoň tři roky…to mě položilo na kolena… ještě dalších 14 dnů jsem se to snažila pochopit, volala jsem mu… marně…po těch dvou týdnech mi bylo jeho kolegou řečeno, že má jinou přítelkyni a tu si nastěhoval do bytu, který jsme měli dostat…to byla rána pod pás…

 

První měsíc jsem se z toho nemohla vzpamatovat, shodila jsem 10 kilo, nechtěla jsem žít… byla jsem tu tak sama, rodiče daleko, sama v bytě… ale začali se mi ozývat lidé, do kterých bych to nikdy neřekla, a začali mi pomáhat.. pomalu jsem se začala stavět na vlastní nohy…koupila si auto na leasing, našla další práci a nové přátele…

 

Jsou to už 3 měsíce a teď mám dvě zaměstnání, pracuji od rána do noci…a není to lehké… ale snažím se najít novou cestu…

 

Bohužel mé další zaměstnání je pro mě šílenost, ale potřebuji peníze na zaplacení auta a bytu, kde jsem v nájmu… pracuji na erotickém chatu… jste nahá a předvádíte sex… za peníze… jenže je to pro mě jediná možnost, jak vydělat tolik peněz za co nejméně hodin…nikdo tohle neví, rodičům jsem řekla, že hlídám děti… nechci nikomu lhát.. ale tohle říct nemůžu a nedokážu… žiji vlastně dva životy.. jeden jako asistentka ředitele ve velké společnosti a jeden jako poloviční šlapka…

Na tomhle chatu jsme se seznámila s mužem, má 37 let a mně je 23… je až z Portugalska  a chce přijet mě poznat… má to vůbec cenu?


 

Chci najít lásku, ale tohle ne… nějak se mi to vymyká z rukou a začínám se zamilovávat…strašně dlouho si povídáme, ale když si to uvědomím, je to vlastně cizí člověk… není to lehké a snažím se dostat, jak říkáte.. situaci pod kontrolu…


Tento příběh vydáváme na přání čtenářky anonymně...
Děkujeme, držíme palečky, přejeme moře štěstí  a zasíláme hezký dáreček!

   
17.05.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [17] catcat [*]

    Můj názor je, že jsi začala budovat moc pevné hnízdečko příliš mladá (jak mi to tak vychází z údajů)- to se stává, že se pak lidé rozejdou. A tu nejnovější práci? Jo, kdo musí mít okamžitě všechno, tak za to platí Tohle neberu!Stavíš se do pozice chudáka hodné holky z Moravy, na kterou se vyflákli. A zatím se živíš nejjednodušším způsobem, jak si ženská může vymyslet A když jsi na tom tak, tak klidně ber toho Portugalce, třeba bude platit keš víc...

    superkarma: 0 18.05.2005, 08:12:07
  2. avatar
    [16] tomáš [*]

    nechci být mravokárce - ale takhle se ponížit jen kvůli penězům...to není můj šálek čaje. Myslím, že vztah navázaný tímto způsobem nebude mít s láskou mnoho společného...

    superkarma: 0 18.05.2005, 08:01:38
  3. avatar
    [15] claudyka [*]

    Je smutné, že sa človek musí vo svojom živote kvôli peniazom utiekať k práci, ktrorá znižuje ľudskú dôstojnosť. Ale záleží na tom ako sa k tomu postavíš. Buď sa nad to povznesieš a budeš sa tešiť z peňazí, ktoré pri tom získaš, alebo sa budeš trápiť tým aké je to zdrvujúce a ako veľmi ťa to ničí. V celom svojom živote si vyberáme. Stačí si vybrať správne. A nakoniec, je na tom aj niečo dobré....píšeš si s fajn človekom. Nič sa nám nedeje náhodne, všetko má svôj dôvod prečo sa stalo, len ty musíš veriť, že to čo sa ti deje je to najlepšie čo sa môže.

    superkarma: 0 18.05.2005, 06:58:12
  4. avatar
    [12] Linde [*]

    člověk nikdy neumí být nestranný. Na jednu stranu ti rozumím, jasně že jsou to hezké peníze a když už máš hezké tělo a to je jenom na pár let v životě, tak proč ne. Na druhou stranu ale jsi jedna z těch, které "my ostaní - vdané" prostě nemusíme, vymykáš se totiž takovému tomu "slušňáckému" standartu.
    Ale ber to takhle: spousta ženských to dělá zadara se svými milenci - a že jich mají.....A druhá věc - prý i pornohérečky jsou umělkyně a ty to taky zadara nedělají...Tak hodně štěstí
    PS: ze strany Portugalce to velká láska rozhodně nebude....Pryč od něj...

    superkarma: 0 18.05.2005, 06:35:25
  5. avatar
    [11] Blueberry [*]

    Slapka nejsi, jen nikomu nerikej, co delas (viz nektere prispevky vdanych, sporadanych, stastnych, financne zabezpecenych nebo skromnych zen). Auto chces tak nevim, proc bys ho nemela mit. S Portugalcem bych si radeji nic nezacinala, kdyz chodi na takove chaty, tak bych mu moc neverila. Dej si cas, po takove rane, jakou jsi zazila, se nevyplaci do niceho spechat.

    superkarma: 0 17.05.2005, 21:29:39
  6. avatar
    [9] Julča [*]

    Taky to chápu.Peníze jsou potřeba a auto taky.Aby utáhla sama domácnost a leasing,musí vydělávat hodně.Jsi ještě mladá a pravého muže ještě potkáš.Nevím,jesli to bude Portugalec.Přeji ti hodně

    superkarma: 0 17.05.2005, 19:49:44
  7. avatar
    [5] Mab [*]

    Tak já to chápu, jeden čas jsem taky o této práci přemýšlela. Není to jednoduché rozhodování. Já jsem to nakonec s penězi ustála a tak jsem si nakonec nemusela takhle přivydělávat. Na druhou stranu, nevidím na tom nic tak špatného, abych to nazvala poloviční šlapkou. Každý má své hranice jinde.

    superkarma: 0 17.05.2005, 18:29:41
  8. [2] Angel79 [*]

    Fiona: Souhlasím. To bych musela hladovět, abych šla dělat takovou práci.

    superkarma: 0 17.05.2005, 16:46:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme