Nevím co s ubrečenou kamarádkou ... 


Žena s výučním listem žije s mužem, který si zřejmě dost pracně udělal maturitu a tak si na tom dost zakládá a chlubí se. Ženu považuje za méněcennou už jenom proto, že nemá maturitu.


Všechny doma stále udržuje v neustálém strachu. Starší syn začal chodit do školy, žádný genius to není, občas přišla nějaká ta dvojka nebo i trojka. Kamarádka mu to ze strachu z počátku tajila, ale nakonec to vylezlo na povrch a zase byly uplakané scény.  


Když se v domě, kde bydlí se dvěma dětmi 7 a 3 roky něco zamaže, škrábne, nebo jinak poškodí, je z toho scéna, slzy, řve se a všichni se hlavy rodiny zase bojí. 


On ji udržuje v neustálém strachu, aby zase něco nevyvedla. Ona tak má stále slzy na krajíčku. On v domě působí jako pán tvorstva, má vždycky pravdu, nesmí se mu nic říct, nebo by se urazil a nemluvil. (Což by podle mě bylo ideální) 


Stále jí vyčítá, že starší syn je „blbej“ po ní. Když se s ním má učit on, jenom na něj řve, že je blbej. Kluk se ho bojí, no jsou to nervy. 


Kdyby se mu opovážila v něčem odporovat nebo pohanit jeho názor, řekne jí, že jí dá „přes hubu“  Když se naštve, nemluví s nikým, potom se zase udobří, chvilku vládne idylka, a když to už začíná vypadat nadějně – bum, prásk zase se kvůli něčemu naštve a všichni kolem něj chodí po špičkách. 


Včera mi dokonce donesla ukázat seznam, který jí mužík napsal, kde má úkoly, co má všechno udělat — je to normální? 


Je to hrozný, sleduji to z povzdálí, a když ubrečená kamarádka vypráví, co se u nich děje, fakt nevím, co jí poradit.

 

Jediné rozumné řešení je, aby s dětmi odešla, ale nemají kam, peníze taky ne, takže to asi bude snášet na doživotí. Taky se mi tak trochu zdá, že je s tím snad smířená a že odejít ani nechce.
 
Reklama