Je ti zima, děvče? Je. Po dlouhé době jsem vyrazila s dcerami na chalupu. Provlhlou prochladlou barabiznu s malými kamínky. Smrkové dřevo, kterým tam topíme, prolétne komínem jako papír, má malou výhřevnost. Navíc je vlhké a často zhasíná, takže zatápím znovu a znovu několikrát denně. O noci ani nemluvím. Probouzím se prokřehlá zimou a snažím se vzkřísit skomírající oheň. Je to k vzteku. Když se kamna přece jenom trochu umoudří, teplo se natáhne do kamenných zdí... stále dokola. Ještě že máme elektrický radiátor a můžeme si přitopit. To u něj pak stojíme nalepené jak mouchy na mucholapce a užíváme si „syntetického" tepla. 

No jasně, že to pěkně točí hodinami a stojí to nějakou kačku navíc, ale zase tam nejezdíme v zimě tak často. Horší to mají ti, co takový spotřebič užívají denně. To pak musí opravdu počítat a pečlivě vybírat. 

Na trhu je obrovský výběr topných těles o různých výkonech a velikostech, pracujících na různých principech. Mnohé z těchto jednotek se dají použít i samy o sobě k vytápění menších místností.

Aby byly dobře přenosné, jsou povětšinou na elektřinu. Stačí zásuvka a za chvíli je teploučko. Ovšem někdy potřebujeme místnost vytápět na delší dobu – třeba na chalupě – a to už se vyplatí něco většího.

Myslím, že většina z vás už viděla olejové radiátory na kolečkách. Ty patří mezí největší, nejtěžší a nejhůře přenosné ze zmiňovaných těles, a i vzhledem k větší tepelné setrvačnosti se hodí spíše k dlouhodobějšímu přitápění. Podobně fungují i topidla s kamennými deskami.

Naopak velmi pohotové a prakticky okamžitě hřející jsou teplovzdušné ventilátory – tzv. „fukary“. Ty můžete zapnout jen na pár minut a efekt je okamžitý, navíc přesně v místě, kde to potřebujete – můžete si třeba zahřívat nožky pod stolem. V létě je možné zapnout jen samotný ventilátor bez vyhřívání. Nevýhodou těchto zařízení je jejich hlučnost – ventilátor pořád hučí – a poměrně vysoká okamžitá spotřeba energie. Jiným druhem směrového topení jsou halogenová topidla a infrazářiče. Pracují potichu a účinně, mohou ale rušit vyzařovaným světlem.

Z dalších variant přídavného topení stojí za zmínku jednoduché elektrické přímotopy a konvektory o různých výkonech, které nemají setrvačnost jako olejové radiátory a rovněž hřejí téměř okamžitě. Vzduch se ovšem oproti ventilátoru volně a rovnoměrně rozptyluje po místnosti.

Většina přídavných topidel je cenově dostupná, že lze v případě potřeby opravdu pouze zaběhnout do obchodu a nebát se, že vysypeme peněženku a budeme ve finanční tísni. Teplovzdušné ventilátory pořídíme v řádu stokorun, kvalitní olejový radiátor zhruba za čtyři tisíce korun.

Jak jsem psala na začátku – je třeba si ale propočítat, kolik nás „živení“ těchto teplo přinášejících výrobků bude stát. Elektřina, bohužel, není zadarmo…

Topí vám doma dostatečně?
Nebo musíte používat další spotřebiče?
Jaké máte s nimi zkušenosti?

Reklama