Reklama


Jste podráždění, každou chvíli „nachcípaní“, necítíte se ve své kůži? Více než nakupování léků a vitaminů by se vám možná vyplatila investice do domácí sauny.

Samozřejmě, nepůjde o investici zrovna malou. Za nejmenší sauničku, vhodnou i do paneláku, zaplatíte kolem čtyřiceti tisíc. Pokud se ale chcete saunovat i s přáteli, v pohodlí a určitém luxusu, může se cena vyhoupnout i na čtyřnásobek.

Základním kritériem, které ovlivní vaše plány, bude v prvé řadě prostor, jaký máte k dispozici. Pokud vyšetříte místo 210 x 170 cm, je to optimální – tam se totiž podaří umístit aspoň dvě lehátka, kam se vejde i pořádný chlap. Poloha vleže je podle některých výrobců důležitá, protože je tak celé tělo umístěné ve stejnoměrně prohřáté vrstvě. Ne všichni odborníci to ale považují za nutné; koneckonců, i ve Finsku je normální saunovat se vsedě. I v té nejmenší sauničce by ale měly být dvě lavice ve dvou výškových úrovních.

Neméně důležitá je volba použitého dřeva. Mezi nejlevnější materiály patří skandinávský smrk, který má příjemnou teplou barvu, je malebně sukovitý a obsahuje hodně pryskyřice, takže sauna po vytopení příjemně voní. O něco dražší je lípa, která je světlejší, bez suků a smůly. Protože má nižší tepelnou vodivost, dá se použít i na výrobu lavic a podhlavníků. Pokud se vám líbí teplejší barva dřeva, nechcete ale sukovitý materiál, můžete zkusit medově zbarvenou kanadskou borovici hemlock. Na stavbu lavic a podhlavníků se ale vůbec nejčastěji používá africká vrba abachi. Jen velmi pomalu přijímá teplo, takže vás nebude do různých částí těla pálit ani tehdy, když saunu rozpálíte na maximum. Navíc nemá suky a nehrozí, že si zadřete třísku.

Nač takovou exotiku, říkáte si možná, nešlo by tahle drahá dřeva nahradit běžnými českými druhy? Bohužel nešlo. Český smrk nebo borovice nemají potřebnou hustotu, více vedou teplo a vylučují velké množství mízy. Nechcete se přece ve vlastní sauně přilepit… Navíc, pokud je v materiálu suk, vlivem vysokých teplot dříve či později vypadne a vytvoří nechtěné „okénko“.

Další otázka zní: čím saunu vytopím? Kamínka na dřeva dnes používají jen největší milovníci tradic a romantiky, a to jen u venkovních saun. U všech ostatních se používají elektrická kamínka, což je nejjednodušší a nejpohodlnější způsob; navíc odpadají starosti s větráním. Pro nejmenší bytové sauny bude stačit topidlo do příkonu 3,5 W, které se připojuje k jednofázovému rozvodu. Pozor, saunová kamna se nepřipojují rovnou do zásuvky, zapojují se napevno do krabice a musí mít samostatné jištění. Současná norma navíc přikazuje použít i takzvaný proudový chránič, který při zkratu odpojí zdroj proudu dřív, než dojde ke škodě. Výkon topidla se volí tak, aby saunu rozehřálo přibližně do tři čtvrtě hodiny.

 

Žena je prý nejkrásnější dvě hodiny po sauně, říká lidová moudrost (ne ovšem našeho lidu :-)). Možné to je - pokud saunování holdujete, tak dobře víte, jak skvěle se po něm člověk cítí, jak je vláčný, pružný a nabitý energií. Kromě toho se vám z pokožky odplaví odumřelé buňky, takže se doslova rozsvítíte. Proto si do prohřívárny nezapomeňte vzít něco „na odrbání" - sisalovou žínku, saunový kartáč nebo aspoň froté ručníček.
A ještě něco - nezapomeňte, že saunování nejsou závody. Trumfování, kdo vydrží déle a více, to je kolosální hloupost. V Čechách je zvykem to s teplotou spíš přehánět (jsme přece pořádní junáci, což??!); odborníci ale doporučují nezvyšovat ji nad 80 stupňů a nepobývat v ní déle než 15 minut. Ani následné ochlazení nemusí být tak brutální
 a náhlé, jak si u nás představujeme. Úplně stačí postupné sprchování chladnou, ne ale úplně ledovou vodou (začínat bychom měli od nohou a rukou, hlavu polít až naposled).
Jak tvrdí zastánci a milovníci sauny - jedno až dvě saunování týdně by vás mělo ochránit proti většině infekčních nemocí, zlepšit kvalitu pokožky a celkově zlepšit kondici.