Říká se, že úsměv nic nestojí. A já bych téměř totéž řekla o pozdravu. Samozřejmě - úsměvy můžeme rozdávat stále, pozdrav se hodí jen při určitých situacích. Ale těch je podle mě více, než si mnozí zřejmě myslí...

Tohle téma nosím v hlavě už dlouho. Vlastně ani nevím, proč jsem jej tak odkládala. Možná mi přišlo až trochu trapné vytahovat něco tak samozřejmého jako je prostý pozdrav.

Rozhodně zde nechci fušovat do řemesla předním pánům etikety, kterými pro mě jsou Jiří Guth-Jarkovský a Ladislav Špaček, ale berte to jako takové malé zamyšlení do všedních dní... Možná i vy máte podobnou zkušenost a názor.

ahoj

  • Tak nějak předpokládám, že vy také zdravíte, když přijdete na řadu v obchodě, potkáte někoho v budově, kde pracujete, případně do které jdete něco zařídit, atd. Stejně samozřejmé mi rovněž připadá pozdravit při náhodném setkání na naturistické túře. Aspoň tak mě to doma učili...
  • Samotnou kapitolou jsou pak samozřejmě vodáci: AHOJ!

Pozdrav se zdá tak prostý a přirozený, že o tom ani nepřemýšlíme. Ale co ti ostatní?

Proč (se) nezdravíme?

Před pár lety jsem pracovala přímo v centru naší stověžaté matičky Prahy. Budova plná kanceláří se nacházela na místě s legendární krásnou energií, na Václavském náměstí. Přesto v ní panovala doba ledová, resp. nálada ledová.

Na chodbách to žilo. Pohybovali se zde hbitě dobře oblečení mladí a úspěšní lidé. Při většině setkání však klopili oči a dívali se raději jinam.

Proč?

Možná jim připadala budova příliš velká, lidé z jiného poschodí příliš vzdálení, možná stoupali nahoru a pro svůj vzestup neviděli ostatní? Nebo to jen nevěděli? Je možné, že jim to nikdo neřekl?

Intermezzo: Trochu historie

  • Říká se, že v pozdravu se skrývá verbální ujištění, že tito konkrétní lidé pro sebe nepředstavují nebezpečí a potkávají se v míru.

O to smutnější je, že také na již zmíněných túrách v přírodě ubývá lidí, kteří vědí, že by své spoluputovníky v protisměru mohli pozdravit. Často se setkávám se zmatenými pohledy, za kterými je vidět panika (my se známe?) nebo prostě nezájem, netečnost až povýšenost. Někdo odpoví, jiný se raději rychle zahledí do dálky...

  • Mimochodem, moc se mi líbí pozdrav Grüss Gott, který používají v Bavorsku a pak v Rakousku, kam se mi občas podaří vyrazit za sněhem. Zvlášť na těch horách to skutečně vyzní v plné kráse...

Přeji vám pěkný - dobrý - den.

Přečtěte si také:

Reklama