Bulvár

Je samozřejmé milovat vlastní krev

Dobrý den redakci i čtenářkám na Ženě-in,

Každý máme toho svého tátu vrytého v paměti. Nejvíc slovo táta doceňujeme tehdy, když už bohužel nežije. Věřím, že i v této vyjímečně citlivé složce se najde pár buřičů, kteří možná právem zalamentují: ,,Zaplaťpánbůh za to, kdyby žil, zničil by nás úplně."

Mně se při slově TÁTA otvírá i osud jedněch mých kamarádek, dvojčat, jejichž maminka byla mého táty kamarádka a navíc bydleli i se svým druhým tátou přímo nad námi. Kamarádka říkám proto, neboť se znali již od dětství. Narodili se v jedné vesnici, bydleli pár domků od sebe, dokonce chodili do jedné vesnické malotřídky a jako dospělí, kterým se oběma narodili dvojčata, dostali třípokojové byty v jednom družstevním domě přímo nad sebou.

Byly o čtyři roky starší než my, rovněž dvojčata, a když jim byly čtyři roky, jejich pravý tatínek se jim zabil při práci. Vdova s dětmi nezůstala dlouho sama, našla si pěkného, hodného muže, a hlavně chci říct - toho nejlepšího tatínka pro své dcery. Své děti tehdy neměl, a s ní později také ne, přestože věkově byli opravdu mladí. Její, a vlastně okamžitě i svoje dcery si tak zamiloval, že nikdy neměl potřebu mít dalšího skutečně pokrevního potomka.

Dvojčata po něm pokřikovala "taťko" a taťka jen zářil. Nosil jim tašky ze školy a každá se ho držela z jedné strany jako klíště. Šetřil na dovolenou a každý rok jim dopřával tu nejlepší u moře, přestože byl v té době jenom obyčejný člověk - opravář. Ctil jejich maminku, svoji ženu, na kterou každý den čekal s autem na náměstí, aby ji jenom necelý kilometr dovezl domů.

Vše s nimi prožíval. Dnes je hrdý děda. Pochopitelně ten urostlý krásný muž zestárnul, chodí dnes již s vypadanými zuby, ale když přijedou vnoučata a slyší zdálky: ,,Dědečkůůů",  rozzáří svůj bezzubý úsměv, protože není nad štěstí vlastních vnoučat.

O svém tátovi, který již nežije, nemluvím. Mám na něj ty nejlepší vzpomínky a vím, že jsme se měli rádi. Je pro mě naprosto samozřejmé milovat vlastní krev. To je v nás zakódované od narození.

Věnovat svůj život cizím a přijmout vše cizí za své je pro mě ovšem hodné obdivu. A před takovým TÁTOU se hluboce klaním.

Přeji Vám pěkný den s tátou nebo alespoň krásnou vzpomínkou na něj!

Pivunka


Děkujeme za příspěvek :)

redakce@zena-in.cz

   
19.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Maca.M. [*]

    Hezké!!!

    superkarma: 0 19.10.2006, 22:51:32
  2. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Pěkný příběh, nicméně dokazuje, že na krvi fakt nezáleží. Děti milují ty, kteří jsou s nimi a na krvi vůbec nezáleží. A když u někoho není co milovat, krev to nezachrání.
    fialinka:

    superkarma: 0 19.10.2006, 19:19:36
  3. avatar
    [1] fialinka [*]

    pěkný článek, ale nesouhlasím s názorem, že je samozřejmé milovat vlastní krev. Někdy to prostě nejde.

    superkarma: 0 19.10.2006, 17:56:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme