Reklama

 

Nevím, jestli se vám už tahle nepříjemná situace stala. Pokud ano, pak vám nezávidím. Osobně jsem touhle zkušeností zatím naštěstí neprošla a ani za mák po tom netoužím.

Kdo to ale zažil, mluví většinou o krajně nehezkém zážitku. Pro někoho situace k naštvání, pro jiného maximálně ponižující záležitost.

 

Jste podezřelí z krádeže v obchodě. Bezpečnostní vchody pípají a je lhostejno, jestli nesete zboží odjinud, nebo jen pokladní špatně odkódovala zboží.

Z nějakého důvodu jste tedy odchyceni ostrahou a odvedeni do jejich kanceláří.

 

Tam probíhá prohlídka vašich osobních věcí a pátrání po „ukradeném zboží“.

 

Ale…

 

      -    nejste povinni se jakési ostraze byť jen  legitimovat, natož se nechat šacovat a prohledávat.

-         trvejte na přítomnosti policie a nenechte se odradit výhrůžkou, že budete platit jejich výjezd. To není pravda, výjezd platí obchod.

 

Ale nemusí to dojít až takhle daleko, častokrát si připadám hloupě, když po mně prodavačka chce batoh k nahlédnutí. Tenkrát jsem měla batoh poprvé po x letech a v první chvíli jsem si připadala jako zlodějka a socka.

Pravda, pokud nemám co skrývat, tak prodavačce klidně ukážu svůj bordýlek v batohu…

A musíme si uvědomit i jednu věc, která mi pomohla nechat si nad tímhle „vlezlým chováním“ udělat trochu nadhled.

Snad pochopíte, že tato prodavačka z jednoho hypermarketu raději nechce být jmenována, ale to, co mi řekla – hm, tak to je vážně zajímavé…

 

„…Bohužel, pracovní smlouva a nařízení od vedení firmy mi přikazuje, že musím zkontrolovat celý nákupní košík. Tzn. madlo, úložný prostor pod vozíkem, celý vozík. Nechat si od zákazníka veškerý nákup vyndat z vozíku, popř. nadzvednout krabici nebo něco, co ve vozíku mají. Můžu vám říct, že jsem si občas připadala jak idiot, i ti zákazníci na mě tak koukají. Opravdu, já za to nemůžu. Nevím, jak je to jinde, ale v naší firmě nám dělají zaměstnanci z centrály testovací nákupy, jdou jako běžný zákazník a koukají, zda vše udělám dobře. Pokud ne, tak to mám za 500,- Kč a když berete nějakých 6 000,- Kč, tak je pětistovka hodně znát, a radši děláte ze sebe idiota, než si nechat strhnout peníze.

Taky mám taky za povinnost zkontrolovat kočár. Ale tak, že se prostě podívám do něj a do úložného prostoru, a víc nic.
Rozhodně nemám jako pokladní právo po vás vyžadovat, abyste mi ukázali vnitřek kočáru, nedejbože ještě vyndali dítě, a ani po vás nemůžu chtít ukázat tašku. V každém obchodě mají ostrahu. Při nějakém podezření vás má ona vyzvat, zda byste jim tu tašku ukázala. Pokud chcete, můžete trvat na asistenci policie. Ale ani ostraze nemusíte ukazovat vůbec nic. Pokud si chcete stěžovat, nejlépe písemně na centrálu společnosti. Adresa je na každé účtence a centrálu budou mít asi všechny podniky v Praze.

Jinak pokud máte nákup odjinud, stačí, když to budete mít v tašce a tu třeba zavázanou. Jen pokud máte třeba to pití, tak si ho nechat olepit na informacích.
Já se na kase zeptat musím, byť je mi možná víc trapno a nepříjemno než vám zákazníkům.
No, naštěstí jsem už na mateřské, a pokud nebudu muset a najdu jinou práci, už se tam nevrátím. Je to opravdu nevděčná práce…“

 

 

Byly zmiňovány kočárky, další „oblíbené téma“.

Maminky s kočárky jsou často podezírány z krádeží, protože do kočárku se toho tolik vejde!!! Dost často si na tohle stěžují, ale na druhé straně některé z nich vzápětí klidně dají dítěti nezaplacený rohlík a někdy i čokoládovou tyčinku. A nikdo mě nepřesvědčí, že 100 % rodičů snědené zboží u pokladny zaplatí. Je to drobnost, ale drobnost, která hází nelichotivý pohled na všechny ostatní, které musí s kočárkem čas od času zavítat do obchodu.

 

Já vím, že nakupování s dítětem je někdy spíš o nervy a já osobně, pokud s kočárkem do obchodu nemusím, tak nejdu. Ale někdo prostě musí a jsou tací, pro které je to forma relaxace.

Asi bychom se měli i v obchodě chovat tak, jak máme, a pak nebudeme muset řešit ponižující šacování ostrahou nebo nějakou pokladní.