Reklama

Registrované partnerství mohou homosexuálové v Česku uzavírat od července 2006. Adopci registrovaným zákon nedovoluje. Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) opakovaně upozorňovala na to, že stejnopohlavní dvojice vychovávají děti, ty ale oficiálně mohou mít jen jednoho rodiče.

Podle platformy PROUD mnozí gayové a lesby potomky mají a vychovávají je. Martina Štěpánková z PROUD-u, už dříve řekla, že děti mohou mít v rodném listě pouze jednoho z rodičů, ten druhý jako by neexistoval. Pokud by se v rodině něco stalo, hrozí, že děti skončí v ústavu.

Aktivisté proto usilovali o novelu zákona o partnerství, která by partnerovi či partnerce umožnila adoptovat vlastního potomka jejich protějšku. Dítě by pak mělo oficiálně dvě matky či dva otce.

zeny

Zde je příběh lesbického páru, Petry (41) a Nikoly (28), které děti mají a nějakou dobu je společně vychovávaly. Starší Petra o své sexuální orientaci říká: „Tak nějak jsem to tušila odjakživa, akorát jsem se pak vdala, vychovávala děti a moc o tom nepřemýšlela. Pak jsem se zamilovala do ženy, platonicky… Až pak jsem si našla Niky. Jak jsem se s tím vyrovnávala? Těžko s ohledem na to, že jsem stále vdaná, ale jinak docela dobře. Odjakživa jsem byla rebel.“

Čím tě Nikola zaujala?
„Něhou a tím, co jsem nikdy nepoznala u mužů. Nepřitahuji něžné chlapy. Jen bačkory, kterým dělám maminku. Takže mě přitáhla něhou, osobností, prostě nábojem.

Takže to bylo oboustranné?
U té první ženy ne, možná jen trochu… ale ne, jen z mojí strany, ale vydrželo mi to 4 roky. Jinak mívám úspěch, protože když se rozhlédneš, máš kolem sebe ženy, kterým nikdo neskládá poklony, nikdo je nehýčká a nikdo by za ně nepoložil život. A protože to bylo to, po čem jsem toužila u mužů a nikdy nedostala, a protože to nedostala téměř každá z nás, nabídla jsem to a samozřejmě měla úspěch. My ženy totiž reagujeme citem, a tudíž méně záleží na pohlaví, jako spíš na osobnosti.

Jak reagovala rodina, manžel, okolí?
„V té době jsme s manželem žili odloučeně. V tom jsem to měla lehčí, lidé by snad spíš odpustili, že žiješ v homosexuálním svazku a vychováváš v něm děti než nevěru. Když jsem poznala Nikolu, mladší dcera byla malá a starší to věděla, ale je tolerantní.

Nikola měla také vlastní děti?
„Poznala jsem ji, když byla ve třetím měsíci těhotenství a rozešly jsme se letos v únoru, když malému bylo 2,5 roku. Otec dítěte nejevil žádný zájem. Stýská se mi po něm, jako když jsi tátou, který přišel o dítě. Byla jsem s ní v nejtěžších chvílích, tahala ji z průšvihů. Když jsem ji dostala z nejhoršího a přijala ji i má rodina, našla si chlapa a mě kopla do zadku.“

Muselo to pro tebe velmi těžké…
„Nemohla jsem se vyrovnat s rozchodem, měla jsem výčitky svědomí, skončila jsem u psychologa. Niky nejdřív trvala na tom, abych se rozvedla, já jsem nechtěla bourat rodinu (manžel se mezitím vrátil domů).“

niky

Jak se dívá Petra, která je relativně krátce po bolestivém rozchodu, na možnost, že by homosexuální pár mohl společně vychovávat děti?

„Jsem pro, aby děti vychovávali dva milující lidi, byť homosexuálové, než život v děcáku. Ale znám i homosexuály, kamarády, kteří jsou proti. Lesby lidem tolik nevadí jako dva chlapi. Nevím proč, ale myslím, že k tomu nejsou od přírody způsobilí. Společnost je daleko tolerantnější k lesbám než ke gayům.“

„Existuje dostatek důkazů o tom, že děti vychovávané rodiči stejného pohlaví si vedou stejně dobře jako děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumů zdokumentovalo, že neexistuje vztah mezi sexuální orientací rodičů a zdravým emočním, psychosociálním a behaviorálním vývojem dítěte.“ (Americká akademie pediatrů)

Podle výzkumů, které provedla Americká asociace psychiatrů a (americká) Národní asociace sociálních pracovníků, děti, které jsou vychovávány v homosexuálních rodinách, vnímají, že jsou nastaveny narážkám a připomínkám, ale na druhou stranu se nepotvrdilo, že by se z nich stali otloukánci bez kamarádů. V průměru bývají stejně oblíbení jako jejich kamarádi, mají stejný počet přátel a jsou se svými vztahy spokojeni.

V rozhovorech s rodiči z homo-rodin vyplývá tolerance jako jedna ze základních hodnot, kterou chtějí předat svým dětem. Je tohle opravdu problém homosexuálů, anebo je to problém náš, že neumíme vychovat své děti k toleranci? Kde jinde než doma by se to měly naučit? Vezmeme si z nich příklad?

„Vzor klasické rodiny? Kolik dětí žije po rozvodu či opuštění otcem jen s matkou? Já osobně jich znám tolik, že by mi na ně nestačily prsty na rukou. A nemám pocit, že by byli nějak narušení. I když by dítě bylo ve škole terčem posměšků (kterým je vystaven nespočet dětí z “normálních rodin” pro nějaký jiný důvod), pořád je lepší, mít milující rodiče, kteří mu umí vysvětlit věci, v jejichž láskyplné péči se připraví na nesnadnosti života, než se vznášet ve vzduchoprázdnu toho, že ve skutečnosti nikam nepatřím. Ještě jednou poukážu na psychologické studie, které dávají jednoznačnou odpověď, že ani domovy rodinného typu nenahradí rodiče, kteří jsou zde jen pro své děti.“

(příspěvek z internetové diskuze)