Se svou dcerou žijeme samy už přes 16 let. Od manžela jsem totiž musela utéct. Z nějakého důvodu začal hrozně pít a zničil by mě i dceru. Pak už jsem se znovu vážně nezamilovala. Neměla jsem odvahu a dcerka pro mě byla to nejdůležitější. Snažila jsem se jí vynahradit ty první roky jejího života a chránila ji před všemi nástrahami. Věřila jsem tomu, že jsem ji vychovala dobře, ale opak byl asi pravdou.

 

Za poslední roky se mezi námi hodně zhoršila komunikace. Pořad se toulala někde po venku a mně se přestala svěřovat. Když jsem se ji pokusila udržet doma, samozřejmě ze strachu, aby se jí nic nestalo, jen se to zhoršovalo. Říkala mi, že nemám právo jí nic zakazovat, že už je velká a může si dělat, co chce. Uznejte samy, že v dnešní době není zrovna bezpečné, aby se mladá hezká holka toulala v noci po ulicích.

 

Radila jsem se o tom i s kamarádkou, ta však jen krčila rameny. Má dva kluky a manžela. V moji situaci, jak říká, nikdy nebyla a být nechce. O kluky se logicky tak nebojí jako já o dceru. Jediné co mi doporučila, bylo, abych zkusila prohledat její pokoj a prohlédnout si nějak i ji, zda třeba nebere drogy.

 

Ano, bohužel jsem klesla tak hluboko, že jsem prohledávala soukromí své holčičky. Prošmátrala jsem všechny šuplíky, úložný prostor, skříně a koukla jsem se i pod matraci na posteli, ale nikde jsem nenašla nic, co by usvědčovalo moji dceru z braní jakékoliv nelegální látky. Když v noci spala, šla jsem se podívat na její ruce, ale ani tam nebyly žádné vpichy. Částečně mi spadl kámen ze srdce, ale na druhou stranu, co tedy tak změnilo moji dceru? Nějaká špatná parta? Sekta? Ani nevím, s kým se moje dcera vídá...

 

Po několika neprospaných nocích jsem zkusila ukonejšit svojí paranoidní mysl tím, že holka je prostě akorát v pubertě. Rok, dva, a bude to zase v pořádku. Když jsem se začala podle toho chovat a přestala nad ní stát jak hlídací pes, vztahy mezi námi se trochu uklidnily. Spokojila jsem se s tím, když mi řekla, kdy přijde a kde bude. Začalo to vypadat čím dál tím lépe a já se radovala, že jsem zvládla další krizi ve výchově. To jsem však netušila, že ten můj andílek už nějakou dobu chodí s chlápkem, který by mohl být jejím otcem.

 

Tento fakt jsem se dozvěděla až po roce, kdy mi ho přišla konečně přestavit. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Stála hrdě vedle něj, obě své ruce propletené kolem jeho paže a se zářivým úsměvem řekla: „Mami, tohle je Pavel. Pavle, tohle je moje maminka.“ Celý svět se mi otočil o 360 stupňů. Přede mnou stál asi 40letý chlap a moje 18letá dcera ho prohlásila za svého přítele, se kterým chodí už dva roky.

 

Co jsem mohla dělat? Přibouchnout před nimi dveře jsem nemohla. Byla bych za netolerantní a nechápavou matku, a jak mi bylo později dodáno, tak i tchyni. Ano, chtějí se vzít! Holka dokončila střední, a to jí prý stačí ke štěstí. Peněz prý dost vydělává Pavel a ona bude v domácnosti s dětmi. No chápete to?! Jak jí to mám jen rozmluvit, aby dostala rozum? Vždyť je na ni moc starý a navíc je chytrá. Mohla by jít na vysokou. Prosím, poraďte mi, ženy-in, snad budete vědět, co mám s tou svojí holkou nešťastnou dělat.

Reklama