ucit

Máte doma puberťáka, puberťačku? Synovi je 15 a neučí se? Dceři 14 a k učení sedne jednou za uherský rok? Věřte, nejste v tom samy, milé čtenářky. S podobným problémem se setkal snad každý rodič. Jak ho ale řešit, když nechci dítě třískat vařechou či páskem?

Oslovil jsem tři odborníky a zeptal se jich na jednu jedinou otázku...

Jak motivovat patnáctileté dítě k tomu, aby se učilo?

Lidé z praxe

Psycholožka Ivana Bernardová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny (www.kppp.cz)
Záleží hodně na tom, kam se chce dítě z deváté třídy dostat. Motivovat ho lze přijímačkami na školu. Vysvětlit dítěti jak může dosáhnout svých snů při studiu střední školy. Jednoduché to ale rozhodně není.

Psycholožka Helena Hudečková z Pražské pedagogicko-psychologické poradny (www.pppp.cz)
O tom by se dala napsat celá kniha, nebo říct jedna krátká, nic neříkající odpověď. Patnáctileté dítě se motivuje těžko. Je potřeba si představit každé dítě zvlášť, neexistuje univerzální rada, každé dítě je jiné a v jiné situaci. Dítě, které je už na střední škole, má motivaci jasnou, musí se učit tak, aby nepropadlo. Dítě, které se chystá na školu s přijímačkami, má taky dobrou motivaci. Ale dítě, které jde na školu bez přijímaček, můžete zamknout v pokoji, přivázat ke skříni, a učit se stejně nebude. Obecně pro puberťáky platí, že se staví na zadní, když jim někdo něco nutí, ale to ví každý rodič nejlépe sám.

Jaká je teorie

Doktor Pavel Vacek, katedra pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty UHK (http://pdf.uhk.cz/kpp)
Nejdříve to, co bezpečně nefunguje: zdůrazňování dobrých studijních výsledků pro budoucí povolání (pro dítě v pubertě nepředstavitelně „daleko“), význam studia pro kvalitnější život (nejen profesi) a často nefunguje ani to, že udělá někomu z blízkých radost, „když se bude učit“ a nosit pěkné známky. Dokonce někdy platí, že čím více je ze strany rodičů s ustaranou tváří vyjadřována starost o osud vlastního neučícího se dítěte, tím více je mu to jakoby „jedno“, jaksi na truc. Paradoxně může být někdy pozitivním podnětem - byť předstíraný a krátkodobý - nezájem rodičů o učení potomka. Tím nepřímo na něho přenášíme odpovědnost („už je to na tobě“). Takže spíše uspějeme krátkodobou a velmi konkrétní motivací materiální povahy, slibem možnosti trávit čas se svými vrstevníky, někam s nimi jít a podobně (konkrétní něco za něco). Je to sice výměnný obchod, ale pro dítě jasný a srozumitelný impuls. Nicméně každý případ je nějak jedinečný, a ne nadarmo se říká, že zvládnout pubertu vlastních dětí je „rodičovská maturita“.

Jak motivujete puberťáky vy, milé čtenářky?

Reklama