Kdo má děti, ví, že je jeho povinností se o ně starat, dokud nejsou dospělé nebo dokud nedostudují. Pak už by se o sebe měly děti starat samy. Bohužel někde to tak nechodí.

Stává se totiž poměrně často, že rodiče mají doma ještě třicetileté děti, které se nechtějí osamostatnit. Proč taky, když je tam o ně skvěle postaráno? A platí to zejména o synech, dcery se většinou od mámy odpoutají dřív.

syn

Co mi ale připadá už hodně zvláštní, je společné soužití starých rodičů a jejich dětí. Ze svého okolí znám téměř devadesátiletou paní, už vdovu Ludmilu, s níž žije její 59letý syn Pavel. Paní Ludmila chvílemi nadává, že snad až do smrti nebude mít klid, chvílemi je ale ráda, že tam Pavlíka má, protože jí aspoň pomůže s nákupem. A taky jí pomůže od peněz, říkám si já.

Pavel je totiž v invalidním důchodu, práci většinou nemá, a tak nemá ani moc peněz. Co dostane, to utratí v hospodách za alkohol a cigarety, na jídlo matce přispívá minimálně a na nájem a energii nedává vůbec nic. „Když on zase nic nemá, co po něm můžu chtít?“ hájí ho matka před svými dvěma dcerami, kterým se nelíbí, že Pavel jejich matku tak zneužívá. Neudělají s tím ale vůbec nic, dokud si to matka nechá líbit.

„Naše maminka je prostě tak měkká, že si s ní brácha dělá, co chce. Sice přijde třikrát týdně domů opilý a pořád ztrácí (rozuměj: prodává) její věci - naposled to byl mobil - ale mamka ho bude pořád bránit, že je chudák, že za to nemůže. Vždycky řekne: ´Vždyť se podívej, jakou měl v životě smůlu, tři ženské ho opustily, záda ho bolí, že se pořádně nevyspí, práci nemůže sehnat, a kam by ho taky vzali, když je invalida?´ Už ty řeči nemůžu poslouchat, tak k ní radši nechodím ani na návštěvy,“ vypráví jedna z dcer Dana.

Bratr mamku vysává

Dana i její sestra Hanka jsou z bratra nešťastné. Vidí, jak maminku vysává a jak ji zatěžuje tolik vařit a starat se o něj, a přitom ví, že nic nezmohou. „Co jsme se do ní nahučely! Už jsme jí mockrát říkaly, že to není normální, že chlap v jeho věku by měl bydlet sám, platit si bydlení i jídlo a snažit se, aby se nějak uživil a neobtěžoval skoro devadesátiletou matku, ale není to nic platné. Mamka nám vždycky všechno odkývá, ve skrytu duše samozřejmě ví, že máme pravdu, ale nemá to srdce vyhodit vlastního syna na ulici.

Je pravda, že by Pavel asi skončil někde pod mostem, protože podle mě není schopný najít si stálou práci, ale na druhou stranu, kdyby věděl, že ten azyl u matky nenajde (a už tehdy by ho nenašel), musel by se snažit a třeba by to fungovalo. Vždyť on tam takhle žije jako vyžírka už deset let, nastěhoval se ještě za života našeho táty! A není mu to trapné....,“ zlobí se Hanka.

To Dana má ještě radikálnější názor. „Je to hajzl, on rodiče zneužíval celý život. Po každém rozvodu se vždycky nastěhoval k nim, jako by se nic nedělo, nedával jim peníze, považoval za samozřejmé, že se o něj starají. Nejhorší je, že k mamce teď nikdo nechce chodit na návštěvy, protože Pavla má málokdo rád. Mamka má vnuky a už i pravnuky a kvůli tomu, že se nechá uzurpovat synáčkem, je skoro nevidí. Ale může si za to sama. Hlavně že má doma Pavlíka.“

Napadá mě jen jedno přísloví: Kdo chce kam, pomozme mu tam...

Další články v našem magazínu:

Reklama