V souvislosti s tímto tématem jsem si vzpomněla na jeden vtip. Poslala mi ho kdysi MartinaC a já ho, s dovolením, použiji jako úvod. 

Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde stopa po druhém psu. Muž vejde do domu a uvidí doslova spoušť.
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni ve dřezu hromada nádobí, rádio hraje na plné pecky. Zbytky snídaně rozházené po stole, na prostírání se povaluje kočka.
Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhne schody, stoupaje na další hračky a šlapaje po oblečení. Ale nehledí na to, hledá svou manželku. Bojí se, že se jí něco vážného stalo. Vidí, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukne tam a vidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi tím vším se vinou kilometry toaletního papíru . Zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou. Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde najde svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu.
Podívá se na něj, usměje se a zeptá se ho, jak se celý den měl.
On jen polkne a vyhrkne: „Co se tu dnes stalo?" Manželka se usměje a odpoví:
„Pamatuješ se, drahý, jak se mě každý den, když se vracíš z práce, ptáš: Co jsi, do prdele, celý den dělala?"
„Ano," odpověděl muž nejistě.
„Tak dnes... jsem nedělala nic!"

A co by také dělala, když má dovolenou, že? On to vlastně vůbec není vtip, jen lehce okořeněná realita.

Je vdaná, má děti, tak je doma. Samozřejmě. Jenomže tak samozřejmé to zase není. Když se některých žen zeptáte, co dělají, rozpačitě zakoktají: „No... já... jsem doma.“ Jako by se za to styděly.
Michaela, matka na mateřské, to vidí takto:

„Všude se mluví o tom, jak jsou některé ženy sobecké, že nechtějí mít děti a myslí jenom na kariéru, ale když sobecké nejste a děti máte, dávají vám ty, co pracují, najevo svou převahu. Ony přece pracují, vydělávají a vy si brouzdáte po parku s kočárkem. Jedna dobrá duše mi dokonce přinesla pytlík ponožek, abych je zaštupovala, protože ona na to nemá čas, když chodí do práce,“ svěřuje se Michaela, která je hrdá na to, že je s dětmi doma.
„Kdybych se snažila stíhat rodinu a zaměstnání, nic z toho bych nedělala pořádně. Takhle mi to připadá přirozené, když máte děti, přece je hned neodevzdáte někomu jinému. Otázku kariéry mám vyřešenou, chci se věnovat dětem a rodině a ne odejít do práce, být nervózní a vystresovaná a nemít na ně čas ani náladu.“

A jak to vidím já?
Sice jsem nechodila pravidelně do práce, ale jako výtvarnice na volné noze jsem si zase nemohla dovolit dlouho práci odmítat. To uděláte jednou, dvakrát a už vám nikdo nezavolá. Navíc pro mě byla práce vlastně odpočinkem, vysvobozením z každodenního tance kolem dvojčat, plen (tehdy ještě nebyly papírové), vaření a úklidu. Měla jsem pocit, že začínám mít místo mozku krupicovou kaši a že ta rapidně zužující se slovní zásoba stačí leda tak na  témata o dětských prdelkách.
Práce mě udržovala v kondici, dávala mi pocit sebevědomí, a pak jsem se zase ráda vrátila k těm prdelkám a mohla si je užívat.

A jak to řešíte s mateřskou vy, milé ženy-in?


Jste s dětmi doma?
Užíváte si to?
Co vám to přináší a co vás naopak ničí?
Jak dlouho chcete být na mateřské?
Máte mindráky, že zblbnete?
Udržujete kontakt s prací?
Sebevzděláváte se?
Jak se díváte na tatínky na mateřské?
Váháte s dítětem kvůli kariéře?

Napište nám o svých zkušenostech, podělte se o své názory i rady, pošlete třeba fotky svých ratolestí, pojďte si udělat hezký mateřský den. Máme pro vás připravený dárek. 

Reklama