svatba

Jaký význam má dnes manželství? Je to nesmysl, je to přirozený vývoj vztahu, nebo nutnost? Každá generace vnímá význam manželství jinak, někdo tvrdí, že je to přežitek, jiný to považuje za samozřejmost. Zeptala jsem se na názor lidí různých generací…

Lenka 24 let, svobodná

Pro mě svatba není nějak zvlášť důležitá, spíš to preferuju kvůli dětem. Nechtěla bych se jmenovat jinak než moje děti. Ale rozhodně nechci žádnou velkou svatbu, protože to akorát stojí hodně peněz. Myslím si, že svatba změní fakt akorát to příjmení, jinak se dá žít úplně stejně i bez svatby...

Petra 29 let, vdaná

Záleží na lidech, v dnešní době asi svatba potřeba není, ale já jsem v tomhle docela konzervativní, takže kvůli dětem myslím, že manželství dobré je. Je to vlastně jediný důvod k uzavření manželství, který vidím. Co se vztahu týká, žádná změna s příchodem manželství nenastala, jen cítím, že je to jakési zázemí pro naše dítě.

Karolína 55 let, vdaná

Myslím si, že ani v dnešní době to není úplně pasé a má to význam. Jen mám dojem, že dnešní vztahy nejsou tak spontánní. Pokud jeden z páru nechce, hraje se na to, že to není podstatné. Ale většina žen svatbu podle mého názoru chce, jen nemají chuť do toho druhého tlačit. Je to každopádně velká životní událost. Manželství beru jako zábranu pro nesmyslné rozchody kvůli blbostem, člověk o tom pak přemýšlí trošku jinak. Mám dojem, že manželství je trošku o něčem jiném, než si dnešní mladá generace myslí…

Jitka 70 let, vdaná:

Manželství je důležité, nejen z důvodu vzájemné pomoci. Je významné pro výchovu dětí, které potřebují jak matku, tak otce. Je to o zodpovědnosti jednoho k druhému, o ústupcích, kompromisech, závazcích. Pokud by člověk chtěl žít jen podle sebe, ať se nežení, nevdává.

Petr 26 let, svobodný

Teď jsem se přistihl, že jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlel. Nedovedu si ale představit, že bych měl rodinu bez toho, aniž bych se oženil.

...a jaké jsou názory redaktorů?

Eva, svobodná :

Pro mě naprosto zbytečná věc. A čím dál víc mi svatby připadají jako trapné frašky. Vdané snad prominou. Nebo taky ne, ale to už je jejich věc.

Jakub, ženatý

I když je manželství dnes mnohými vnímáno jako přežitek, je to určitě věc, která tmelí vztah. Když už vám někdo stojí za to, abyste si ho vzali, pak vám stojí i za to partnerské problémy s ním řešit jinak než rozchodem.

Radek, ženatý

Bez komentáře. :)

Klára, svobodná

Manželství je pro mě důležité, hodně důležité, hned ze dvou důvodů. Za prvé jsem byla zejména v dětství pod velkým vlivem svojí babičky, která byla hluboce věřící katolička, do kostela jsem chodila pravidelně a k víře a jejím hodnotám mám tudíž vztah… i když teď už nejsem zdaleka tak poctivě praktikující, zůstalo to ve mně. No a za druhé jsem i na příkladu svých rodičů viděla a vidím čím dál víc, že manželství je instituce, která má svoje opodstatnění... a že to navíc může být krásný svazek.

Toto všechno ale teď posledních několik let vnímám trochu „ke svojí škodě“, protože se mi bohužel nepodařilo najít partnera, který by to se mnou sdílel. Snad budu mít konečně štěstí, a pokud ne – prostě mi to nebylo souzeno. Každopádně vztahy na psí knížku už mě po tolika letech, co jsem je v podstatě z donucení provozovala, prostě nenaplňují. A můj současný partner o tom ví, takže… uvidíme. :)

Simona, rozvedená

Z praktického a právního hlediska si myslím, že má manželství význam v případě společných dětí. Je to finančně výhodné při rozvodu i při úmrtí jednoho z manželů. (Sirotčí, vdovský důchod, výživné i na manželku, dědictví - v případě, že to nejsou dluhy).

Z emočního hlediska je však hezké, milé a zamilované, i když je pár bez dětí. Je to veřejné potvrzení lásky a je spojené s velkou nadějí na krásný společný život. A i když to nevyjde, aspoň je na co vzpomínat. Nejsem vůbec proti manželství, i když ten rozvod… hm, nic moc. Chce to do toho nejít bezhlavě.

Míša, rozvedená

Zkusila jsem dvakrát. Poprvé jsem si to moc užila. Bílé šaty, čelenka, bylo to krásné. Podruhé jsem měla dojem, že by to tak být mělo a nebylo to k ničemu. Jen jsem si musela vracet jméno, protože se mi nechtělo nosit příjmení někoho, kdo mi ublížil. Teď po třech letech s Radkem si říkám, že kdyby na tom časem trval...,ale nijak to nehrotím. Moc se mi líbí model našich pohanských předků. Uzavírali sňatek "dokud láska trvá". Je to podle mě velmi moudré.

Dana, rozvedená

Já bych mohla o manželství vyprávět. Jé je. Jsem tady asi nejzkušenější manželka, neboť jsem si tu instituci vyzkoušela dvakrát. Ale také bych mohla napsat, že jsem nepoučitelná a v obou případech jsem si natloukla ústa stejným způsobem. Takže už nikdy. Ale jak se říká: Nikdy neříkej nikdy. Že by do třetice?

Jaký je váš názor na manželství, jaké máte zkušenosti? Co manželství může dát, co bere? Je to samozřejmost, nebo přežitek?

Reklama