Dobrý den,

je to zřejmě u nás jistá setrvačnost, že mužům se toleruje lenost, nezodpovědnost a dětské sobectví více než ženám. Ale dá se to řešit.

Pomalu, ale jde to. Já volím metodu předcházení. Pokaždé, když tuším, že můj manžel udělá nebo řekne něco, co bych já vlastně také ráda, jen se ovládám, protože jsem přeci ženská, předejdu ho.

Vypadá to následovně:

Přicházíme večer současně domů s dětmi, oba stejně unavení po práci a já řeknu „co bude dnes k večeři“? Nebo po sobotním obědě (ten jsem uvařila já, tak daleko jsem se ještě nedostala) okamžitě od stolu odcházím na kanape.

Výsledkem je alespoň zahájení debaty: Proč já a ne ty?, Proč ty a ne já?

Zdravím všechny a přeji radost ze života.

Vítězslava


Milá Vítězslavo,

díky za metodu. Přemýšlím, jak ji praktikovat. V případě večeře se totiž trochu obávám odpovědi typu: "Na co bys měla chuť ty?" nebo "Přál bych si zeleninovou polévku, knedlo, vepřo a zelo a k tomu jako dezert bábovku." A to mi věřte, že večer na nějaké hádky trpělivost nemám ;-).
Reklama