Schválně, kolikrát za svůj život jste se stěhovaly? A kolikrát jste vyhořely? Kdo poprvé vyslovil tuto větu, možná zažil obojí. A co z toho je horší? Povím vám to.

burn

Zažila jsem obojí

Jestli existuje reinkarnace, tak naši předci museli být stěhovaví ptáci. Jsme totiž velice stěhovavá rodina, ať už to bylo z důvodů politických, existenčních, nebo i tragických.

Moje babička se stěhovala za svůj život 9 x, rodiče 4 x, sestra tuším že 7 x, a máme dokonce jednu pratetu, babiččinu švagrovou, která se stěhovala za svůj život 22 x,  jednou jsme to s babičkou počítaly. Ale u ní šlo snad už o nějakou úchylku.

My jsme se stěhovali celkem 6 x a dvojí stěhování nás ještě čeká. Jedno na stáří pryč z velkoměsta, no a to poslední za hřbitovní zeď, jak tvrdí morbidně můj manžel. Brrr, radši zůstanu u sedmičky, osmičky se bojím.

Stěhování mi nikdy nevadilo, byli jsme jako v té pohádce o jehle v kupce sena. Prostě jsme měnili a měnili, až jsme vyměnili. Vždy jsme šli za lepším.

Na jedno stěhování ale nikdy nezapomenu. Souviselo právě s vyhořením.

Bylo dva dny před Štědrým večerem a naši sousedé nad námi dokonali své dílo. Šlo o dva bratry, feťáky, kteří podědili v Praze byt po matce. Naše stížnosti majiteli domu zůstavaly bez odezvy. Neplatili nájem, a přece s nimi nikdo nehnul. Vždy se vloupali zpátky. Několikrát nás vytopili, navíc jsme se báli i o děti, když šly domů, jestli na některé z jejich kumpánů nenarazí. Bál se jich vlastně celý barák.

Ony zmiňované dva dny před Štědrým večerem, kdy jsme bydleli v Praze teprve krátce, si nájemníci nad námi  nezapalovali vánoční svíčky, ale žhavili oheň pod lžičkou s pervitinem. Usnuli, nebo co, a požár byl na světě. Vzbudil nás asi v půl třetí ráno, když už jsme cítili silný štiplavý kouř a viděli oknem létat dolů žhavé uhlíky, a to už také soused bušil na dveře, ať rychle oblékneme děti a utíkáme ven po schodišti, dokud ještě celé nehoří.

Nikomu ten pocit nepřeju. Stáli jsme tehdy s devítiletým chlapcem a sedmiletou holčičkou v noci, v zimě na chodníku naproti a dívali se spolu s ostatními nájemníky, jak nám hoří barák, na který hasiči valili proudy a proudy vody, stékající samozřejmě i o patro níž, na náš nastrojený vánoční stromeček, prostě na všechno. Děti byly vyděšené a brečely, já jsem brečela taky a manžel mezitím obvolával všechny známě, kteří by nás nechali u sebe přespat, protože rodinu jsme v Praze neměli. A do toho všeho kolem nás ještě pobíhal televizní reportér a ptal se nás na naše pocity. Manžel myslel, že mu vrazí ten mikrofon do huby.

Tehdy jsme se stěhovat museli, ale kolik peripetií, starostí a byrokratických překážek jsme kolem toho ještě zažili, o tom až někdy jindy, to by bylo nadlouho, a ani by se to netýkalo dnešního vydání. Rozhodně však můžu z vlastní zkušenosti říct, že horší je vyhořet než se stěhovat.

_________________

I když doufám, že jste podobné věci nezažily, doufám, že my k tématu stěhování něco napíšete. A možná to budou, na rozdíl od mého příběhu, i veselé příspěvky. :)

Téma dnešního dne 6. srpna: Stěhování

  • Kolikrát za svůj život jste se stěhovaly?
  • A z jakých důvodů?
  • Napište, i kdyby jenom jednou.
  • Co považujete u stěhování za nejhorší?
  • Ztratilo se vám někdy něco?
  • Myslíte, že je lepší vyhořet než se stěhovat?
  • A co chudáci lidé ze zaplavených oblastí, kteří se stěhovat musí?
    Znáte nějaké?
  • Pokud máte, napište i nějakou veselou stěhovací historku.
  • A můžete posílat i fotografie, třeba se stěhováky :)

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním dárkovou kazetou přírodní bylinné kosmetiky Ryor.

kosmetika

Reklama