Krkání, říhání, na Moravě také brkání, patří v některých částech naší zeměkoule, například v takové Číně, k projevům úcty a spokojenosti směrem k hostiteli. Pozvaný host tím vyjadřuje, že se dobře najedl a že mu chutnalo.

Ale my nejsme v Číně, jsme v Čechách a přesto se tu a tam, nejvíce pak za zdmi našich domácností, s tímto projevem „poděkování“ setkáváme. A bereme to všelijak.

Jako projev nevychovanosti a neslušnosti to bere slečna Zuzana, která není na takovéto výlevy u stolu zvyklá. Oproti tomu u jejího partnera Honzy, tam se doma krká o sto šest.
A Zuzanu to děsí.  

Příběh jedné „krkací lásky“

belchingŘeknete si, co ti mladí lidé řeší za prkotiny, ale ona to zas až taková prkotina není. Jděte někam na romantickou večeři s navoněným frajerem a on místo toho, aby si s vámi dal po večeři skleničku, případně zapálil další svíčku, tak si hlasitě říhne.
Na takové večeři byla i Zuzana s Honzou a myslela, že se hanbou propadne.
„Co jééééé?“ zeptal se Honza překvapeně po hlasitém říhnutí.
„Prase“, odpověděla Zuzana.
„Jaké prase“, bránil se Honza a začal se ohánět právě asijskými zvyky a také tím, že mu přece nebude po jídle těžko.
„To tak krkáte i normálně doma u stolu?“
„Ale ne“,
uklidnil ji Honza, který cítil, že jde do tuhého a Zuzaně je to krajně nepříjemné.

Jenže když spolu dva mladí lidé chodí, dřív nebo později dojde i k seznámení s rodiči.

A to také došlo. Zuzana nemusela být pozvána ani na večeři, stačilo, když si Honzův táta otevřel pivo a návštěva, nenávštěva, krkal tak hlasitě, že se to rozléhalo po celém bytě.  
Honzova máma nijak nereagovala a Zuzana odešla s tím, že se jí dělá zle.

Samozřejmě se s Honzou hned na to pohádali. Vyčetl jí, že je velká cíťa, jenže ona má obavy, že kdyby ho přivedla domů ke svým rodičům, tak ti ho hned vyhodí.
A už vůbec si neumí představit společnou večeři s jeho rodiči. Jablko nepadá daleko od stromu a i takováto zdánlivě nevinná věc může jejich společné soužití pěkně narušit.

Čtěte také:

Reklama