Jestli bych si vzala svého muže znovu za muže?

Máme za sebou nějaký ten rok společného žití a já si říkám, že vlastně prožívám docela šťastný a příjemný život. A tak jsem měla po položení otázky, jestli bych si svého muže znovu vzala téměř jasno. Ale pak jsem začala uvažovat…

Nemůže být třeba nějaký chlap čistotný? Když přijdete sedřená večer z práce, kde na vás šéf celý den řve (protože mu zřejmě manželka zahýbá a on si musí léčit své komplexy na jiných) a vstoupíte do svého bytu, libá vůně ponožek pohozených v obývacím pokoji na sebe skutečně nenechá dlouho čekat. Když se ke všemu přidá ještě vůně čerstvě připáleného zelí – které jste mu s masem nachystala na oběd, ať si ho jenom ohřeje – jistě mi dáte za pravdu, že vůně domova je prostě vůně domova. Když na vás – zpoza novin - vykoukne kyselý obličej a prohlásí:“Co jsi mi to dala za knedlíky, vždyť jsou úplně tvrdé…“ marně svému miláčkovi vysvětlujete, že knedlík je potřeba ohřát v páře a ne v prázdném hrnci bez vody a pokličky.

Co vám zbývá jiného, než se dát do přípravy večeře. Hodinu se potíte u plotny aby na vaše výsledné dílo manžílek odvětil: ,,Hm, minule byla ta omáčka lepší.“ – případně: ,,Mamka tam ještě vždycky přidávala kari“ (pokud je váš muž tedy znalcem alespoň základních druhů koření).

Záchodové prkénko – maličkost vedoucí k rozpadu manželství. Já už jsem tenhle boj vzdala. Zvykla jsem si na jeho neustálé sundávání, akorát člověka „trochu“ naštve, když váš milý přijde brunátný z WC a jen tak prohodí: “Nemůžeš to prkno dávat nahoru?“ s letmým úsměvem odvětíte:“A nemůžeš ho třeba dávat ty dolů?“ načež se vám dostane razantního NE a jste tam, kde jste byli - v pr….ávoplatně uzavřeném manželství.

Muži a nákupy – další věčné téma. Když skutečně nestíhám a potřebuji, aby mi muž zašel na nákup, nemůžu si dovolit chtít po něm více než tři věci. Myslela jsem si, že pokud ještě začínají potraviny na stejné písmeno, jsou lépe zapamatovatelné. Omyl. Onehdy jsem si dovolila vyslat muže pro máslo, mléko a moravské uzené. Vrátil se o hodinu později s vítězným úsměvem a podával mi mandarinky, Mrože a marinádu na maso.

Posezení v hospůdce je manželovým hobby se vším všudy. Jeho hospodské párty nenavštěvuji. Stačilo mi to jen jednou. Když jsme byli pozváni oba dva na narozeninovou oslavu jeho známého, pilo se víc, než snesli. Dozvěděla jsem se, že náš sexuální život včetně různých úprav a doplnění má vlastně zmapovaná půlka hospody. Manžel byl nucen držet půst, o kterém se na další oslavě rozhodně nezapomněl zmínit.

Muži a domácí úkoly? Máme dvě krásné děti, a pokud není manžel zrovna v práci, je nucen s nimi napsat úkoly. Tuto činnost bere skutečně velmi vážně, nicméně jednou to bylo moc i na mě. Když měla dcerka za úkol napsat 10 domácích zvířátek, velmi jsem se večer divila, že tatínek povýšil na domácí zvíře krokodýla, velrybu, komára či jelena.

A teď se tedy dostávám k samotné otázce: Vzala bych si svého muže znovu za muže? I když jsem výše vyjmenovala spoustu neduhů a „negativ“ musím vám říct, že bych odpověděla ANO. Protože za tu legraci s ním to zkrátka stojí! Kdo ví, možná mě překvapí a příště donese už jenom Mrože, mandarinky a moravské uzené…J

Takže milé Ženy-in, vydržte to se svými muži a klidně si je vezměte znovu! Za tu legraci to přeci stojí! Krásný den přeje Zdeničkaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Zdeničkoo, tak jsme konfrontovaly to WC prkénko a známe to tu všechny! I s počuraným záchodem. Simona

Reklama