Novinky

Je důležité, co máme v hlavě

Mám tu pro vás další dva příspěvky. Jeden by se dal nazvat třeba: Z blondýnky na červeno (od čtenářky Maria28), druhý: Stříhání kvůli katastrofám (od čtenářka Simič). Velmi vtipné.

Skvělé příběhy, milé ženy-in, moc vám za ně děkuju.


Můj příspěvek není ani tak o účesu jako o barvě vlasů. Když jsem se rozhodla navštívit dceru v Austrálii, tak jsem uvažovala o jiné barvě vlasů: Austrálie - pestrá země, přece tam nepojedu jako nudná blondýna! Zašla jsem ke kadeřnici s představou barevných melírů, ale hned mě utnula v řeči, že ví co mi bude slušet, ať to nechám na ní. Nakonec vyhrává různé kadeřnické soutěže, tak jsem souhlasila. Bez brýlí jsem neviděla takřka nic, vše se mi rozplývalo. No ale po nasazení brýlí to byla darda! Vlasy byly v odstínu řvavě tmavě červeném s kovovým leskem. V šoku jsem barvu i střih pochválila, zaplatila a po cestě domů se zhlížela v každé výloze. Doma jsem se postavila před zrcadlo a první moje myšlenka byla: Nojo, ale já musím zítra do práce! To byste nevěřili/ly, bylo nás tam na dvou patrech cca 40, ale všichni nutně ten den museli do mé kanceláře něco zařizovat. Ale vlasy mi pochválili, a mně se ta změna také začala líbit, nakonec byla přesně v odstínu mých brýlových obrouček.

V Melbourne na letišti mě dcera nepoznala, když jsem na ni volala, tak se jen tak ohlédla jako po mouše, bodejť by ne, když mě znala celý život jako blondýnu. Ale i se zetěm si to pochvalovali, neboť řidiči automaticky zastavovali, když viděli červenou a v moři mezi vlnami moje hlava také vynikala, nemuseli pracně zjišťovat, zda jsem ještě naživu nebo ne, protože jsem se vln nemohla nabažit. A lidé v Austrálii? Jen přirozená barva vlasů, pouze mladí hoši měli na svých krátkých vlasech světlý melírek. Toť bylo vše.

U této barvy vlasů jsem už zůstala, ale ten kovový odstín už kadeřnice nedokázala, zřejmě v tom hrála roli chemie, že předtím ty vlasy byly odbarvené na blond. Nakonec jsem už paní v letech, tak co.

Zdraví

Maria28


Hezký den všem.

Nepatřím k těm, které mění účes jako ponožky. Jako třeba moje kamarádka, která má snad každý měsíc jiný účes. A jde vždycky z extrému do extrému. Jednou si nechá vlasy prodloužit, další měsíc má na hlavě ježka. Já jsem v tomto směru docela konzerva. Pravda je, že párkrát jsem docela radikálně změnila svůj účes, ale spíše jsem k tomu byla donucena. V první třídě mě maminka ostříhala úplně na krátko, protože jsem si ze školy přinesla vši. Po pár letech jsem se musela rozloučit se svými dlouhými vlasy, protože mi do nich kamarád vlepil žvýkačku a zašmodrchal ji tak, že nebyla jiná možnost, než vlasy ostříhat. O pár let později jsem rovněž musela hnát ke kadeřnici, protože mi chytly vlasy od ohně, ze kterého jsem vytahovala pečené brambory. Další zásah do mého účesu proběhl před dvěma roky, když mi do nich manžel při domácích úpravách nechtě nalil klíh. Takže když to shrnu, všechny mé změny účesu byly nedobrovolné a vždycky jsem je notně obrečela. Dneska mám vlasy už opět polodlouhé, jsem s nimi naprosto spokojená. Takže doufám, že se nestane zase něco mimořádného a já budu nucena vlasy opět nedobrovolně zkrátit. Ale co, není přece důležité, co máte na hlavě, ale co máte v hlavě!?!?

Hezký den. Simič

Pozn. red.: Texty neprošly redakční korekturou

Prosím, další příspěvky už neposílejte, zanedlouho jedna z vás získá super kosmetiku - parfém Lady Avebury, čerstvou novinku od Oriflame, k tomu krémový deodorant od Garnier a jako bonus třpytivé stíny Sephora:

cena

   
11.02.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme