Někteří z nás se v ní pouze koupou, splachují WC, perou prádlo či myjí nádobí apod. Tím využití vody z vodovodu v domácnosti končí. Mnozí z nás ji totiž bez rozpaků i pijí. V poslední době se však z řad odborníků na výživu ozývají nespokojené protesty proti jednomu z posledních kroků technologie úpravy pitné vody, konkrétně proti desinfekci pomocí chlóru. A co se jim nelíbí?

 

Chlór je levný a účinný, ale také za určitých podmínek toxický     

Je sice pravda, že si chlór hravě poradí s mnoha nebezpečnými patogeny, například s bakterií cholery a tyfu, ale není na škodu být informován i o jeho negativních účincích na organismus. RNDr. Petr Fořt, CSc. ve své knize Výživa pro dokonalou kondici a zdraví píše: „Chlór je totiž prvek toxický, i když především v případě, že je vázán v organické sloučenině. Nicméně použití anorganických sloučenin, z nichž se uvolňuje zejména chlór plynný, vede k tvorbě látek organických, prokazatelně zvyšujících riziko vzniku nádorových onemocnění.“ Některé studie poukazují na souvislost mezi chlorováním vody a karcinomem tlustého střeva a konečníku. V počtu výskytu uvedených chorob se řadí ČR na přední příčky smutného žebříčku. Dalším typem nádorového onemocnění, se kterým je chlór spojován, je rakovina močového měchýře, prsu, mozku a plic. K takový závěrům došel ve svých dlouholetých studiích Dr. Morris ze Spojených států. 

 

Jak se ho zbavíme?
Existují sice i jiné způsoby desinfekce pitné vody (např. pomocí ozónu), nicméně chlorování je stále nejlevnější, a proto i nejpoužívanější metodou. Při použití tohoto způsobu závěrečné úpravy vody si můžeme být většinou jisti její bakteriologickou čistotou. S chlórem si pak mohou lehce poradit nejrůznější typy filtrů. Například filtr na bázi takzvaného aktivního uhlí hravě odstraní nejen chlór, ale i některé rizikové látky vznikající následkem chlorování a také nežádoucí příměsi, jež se do vody dostávají během cesty od výrobce ke spotřebiteli. V těchto souvislostech se musím zmínit o tom, že o začlenění filtrů s aktivním uhlím do úpravy pitné vody v budoucnu uvažovaly i Pražské vodárny. Další velmi jednoduchou „antichlorovou fintou“ je nechat čerstvě natočenou vodu asi 10-15 minut odstát nebo ji krátce převařit. V teplých dnech není na závadu natočit si vodu do pěkné skleněné karafy bez uzávěru a nechat si ji vychladit v lednici. Spojíte tak příjemné s užitečným, chlór vyprchá a obsah lahve bude příjemně studený.

I „voda z kohoutku“ má své přednosti
Největší její předností je zcela jistě okamžitá dostupnost a nízká cena. V porovnání s balenou vodou je 1l přibližně 150krát levnější než 1 litr vody balené. Voda z vodovodu je pravidelně testovaná a dle informací z Pražských vodáren a kanalizací podléhá v některých parametrech přísnější kontrole kvality než voda balená. Je též pravdou, že po otočení kohoutkem získáme vodu relativně čerstvou a uskladněnou v chladu a temnu. Kvalitu takto  „skladované“ vody však velmi ovlivňuje i stav vodovodních rozvodů, což začíná být vzhledem k jejich věkovitosti docela problém. Posledním, ale pro některé z nás velmi významným kladem nápoje připraveného z běžné pitné vody je, že se alespoň z části nepodílíme na vršení jedné z největších mohyl lidstva, jejíž základními stavebními kameny jsou právě PET lahve od minerálních a stolních vod.

 

Pijete vodu z vodovodu, nebo kupujete balenou?

Vadí vám pachuť a „vůně“ chlóru?

 

Zdroj: www.pvk.cz

          Výživa pro dokonalou kondici a zdraví, RNDr. Petr Fořt, CSc. 

Reklama