Moje čtyřicetiletá kamarádka, již delší dobu žijící osaměle, mě zničehonic pozvala na kafe. Po krátkém obcházení horké kaše se mi s rozzářenýma očima svěřila, že má přítele. Krátce mi popsala, jak se věc má: Při chatování se zkontaktovala s nějakým mužem z druhého konce republiky. Píšou si maily, telefonují si, vyměnili si fotky. Zamilovali se do sebe. Plánují společnou budoucnost. Muž shání pro oba byt. Asi se budou brát. Kamarádka k němu zanedlouho pojede na víkend, aby se konečně potkali osobně a vše naplánovali.

 

Dost jsem se vyděsila, snažila jsem se ji od jejího úmyslu odvrátit nebo alespoň ji přimět k opatrnosti. Zbytečně - byla už pevně rozhodnutá a říkala si asi, že jsem nepřejícná.

 

Snad jste si nyní pomyslili, že mám za kamarádku nějakou hloupou káču… Mýlíte se. Je to vysokoškolsky vzdělaná žena v dobrém postavení. Jak ale může být takhle lehkomyslná, jak může tak bezhlavě věřit někomu, koho v životě neviděla, a dokonce se do něj  zamilovat? 

 

V noci, když jsem nemohla spát, mě napadlo uskutečnit takový maličko podlý experiment. Jeho realizaci jsem si představovala takto: Zaregistruji se na chatu, pokusím se hrát různé role a dokáži kamarádce, jak lehké je vyvolat v někom falešné představy! Protože díky své profesi dobře znám chování, jednání a slovník mladých lidí, nebude pro mě neuskutečnitelná ani role sedmnáctileté dívky, ani vysokoškolského studenta. Vystoupím též v roli starší ženy, kterou ve skutečnosti opravdu jsem.

 

Jak jistě víte, na chatu je velmi mnoho různých místností vždy krátce charakterizovaných a zájemci se naskýtá možnost vybrat si podle svého věku, zájmu a zaměření. Možná je to jen náhoda, ale ať jsem vstoupila, kam jsem vstoupila, všude (snad kromě počítačové poradny) to v podstatě fungovalo, bez ohledu na deklarovaný popis místnosti, jako seznamka. Už po několika vstupech jsem ve všech třech případech měla zájemce, resp. zájemkyni o moji osobu a netrvalo dlouho, protějšek si řekl o mou adresu, o fotku, o setkání. Moji hru, jak jsem ostatně věděla už předem, neprohlédl nikdo…

 

V roli zralé ženy bez předsudků jsem „prověřila“ pána, který se ve vložené charakteristice popsal jako starší osamělý muž hledající nový vztah. Stačilo několik šikovně volených vět, abych získala jeho přízeň. Když si řekl o e-mail a fotografii, jeho požadavky jsem po předstíraném krátkém zdráhání splnila. Poslala jsem mu svoji fotku z výletu, na níž je spíše moje silueta, účel však splnila dokonale – zájem byl probuzen! Neměla jsem však v úmyslu zahrávat si s něčími city, proto jsem postupně do naší komunikace začala zařazovat „názory“, které se mu jako muži rozhodně nemohly zamlouvat. Nejprve projevil mírné zklamání, pak značné znechucení a nakonec mě nazval feministkou a „rozešel se“ se mnou. Jeho představy o mém charakteru byly nyní diametrálně odlišné od těch na počátku (přitom ani jedna z variant neodpovídá mé skutečné povaze) - a celý tento proces proběhl v necelém týdnu!

 

Není to dostačující potvrzení faktu, jak snadno jsou lidé manipulovatelní? A také toho, že u druhého počítače může sedět člověk, který v nás úmyslně vyvolá naprosto klamnou ideu?

 

(Docela se bavím následující představou: Statná čtyřicátnice v roli mladé dívky slíbí rande dvacetiletému klukovi  - na smluveném místě však stojí mírně plešatý padesátník očekávající, že se dostaví blonďatá sedmnáctka…)

 

Kamarádce jsem celou uskutečněnou akci vylíčila se vším všudy, ale mnou očekávaný efekt se nedostavil. V pátek odpoledne odjíždí na víkend za svým přítelem, kterého tolik miluje, přestože ho dosud ještě ani nezahlédla!

 

Záměrem zveřejnit celou tuhle záležitost si rozhodně nekladu za cíl odvrátit někoho od chatování. Vždyť na tom není vůbec nic špatného ani podivného! Ovšem pouze za předpokladu, že k počítači usedáme s určitým nadhledem a bez zbytečných iluzí.

 

A já? Mně celá tahle záležitost přinesla také jeden poznatek: Nejspíš nejsem vědecký typ, neboť neumím zůstat nad věcí. Myslela jsem si, že tak neosobní kontakt, jako je chatování, nemůže v člověku jako jsem já zanechat žádnou stopu. Opravdu ne? Proč mě tedy pronásleduje nepříjemný pocit, že jsem těm neznámým lidičkám lhala, že jsem v nich vzbudila nějaká očekávání…?

 

A co vy? Co pro vás znamená internet, chat a virtuální realita vůbec?

 

 

                                                                                                        

Reklama