Eliška je s novým přítelem několik měsíců. To, co jí ze začátku lichotilo, teď vypadá jako největší problém ve vztahu. Je až příliš citlivý. Uctívá ji skoro jako bohyni, nejraději by ji nosil na rukou, zavazoval tkaničky a sloužil až do umoření.

man

Jedno z témat, na které při posezení s přáteli, příbuznými či známými vždycky dojde, jsou vztahy. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

S Eliškou se nijak zvlášť neznám. Poprvé jsem ji viděla asi před půl rokem. Je to sestra mé kamarádky a já byla čistě náhodou u toho, když se probíral její nový objev. Nevěděla, jak s ním navázat kontakt. Dostala od nás pár tipů na akce, které bychom se neodvážily udělat ani my samy, ale aspoň jsme se zasmály.

Když jsem ji teď potkala v kavárně, kde pracuje, pochopitelně jsem chtěla vědět, jak pokročila. A udělala mi radost, když řekla, že jsou už pátý měsíc spolu. Ale něco na tónu, jímž mi novinku oznamovala, se mi nelíbilo. „Neříkáš to dvakrát nadšeně,“ zažertovala jsem. „Je na tebe aspoň hodnej?“ „Jo, to je. Právě že až moc,“ povzdechla si a šla donést kávu k vedlejšímu stolu.

Za minutku se ale vrátila, aby mi dovyprávěla svůj příběh. „Dali jsme se dohromady vcelku rychle, protože naše náklonnost se ukázala jako oboustranná. Je hrozně pozorný, lichotí mi, chválí mě, opěvuje mě, podstrojuje mi. Složil mi pár sonetů. On by mi nejradši i zavazoval tkaničky a, promiň mi ten výraz, utíral prdel. Jsem jeho bohyně. Prvních pár dnů nebo týdnů mi to připadalo milé, cítila jsem se jako v ráji, ale teďka už mi to pěkně leze na nervy.“

Hned jsem si vybavila komedii Smlouva s ďáblem, kdy zamilovaný Elliot chtěl být nejcitlivějším mužem na světě. Ani pro něj to nedopadlo moc dobře.

Eliška mu zkoušela vysvětlit, že to se svojí láskou a péčí až moc přehání. Jeho se to dotklo. Reagoval slovy: „Tak promiň, že tě mám rád a chci ti to dát najevo. Mám tě snad bít?“ Skoro se rozbrečel a ji nakonec trápily výčitky svědomí.

„On si neuvědomuje, že mě bije i tak. Psychicky. Vím, že bych měla mít radost, že mám někoho, kdo mě bezmezně miluje a je na mě hodný. On je citlivý zkrátka až příliš. Nechci tím říct, že chci někoho, kdo mě bude řezat. Ale ani tohle není člověk, se kterým se dá normálně žít.“

Eliška se mu v nejbližších dnech pokusí vysvětlit, jak celou věc cítí. Pokusí se snažení svého přítele aspoň zbrzdit. „No, a pokud se to nepodaří, budu muset vztah nějak šetrně ukončit. Nechci mu ublížit, vím, že ho to asi hodně raní, ale neumím si představit, že bych v takovém vztahu setrvala,“ uzavírá Eliška.

Reklama