Těžká otázka. A stejně těžká odpověď. Neměl by být jen pro pamětníky. Na hrůzy a konec 2. světové války, který se zítra slaví, se nesmí nikdy zapomenout. Vnímají to tak ale i mladší generace? Říká jim něco datum 8. května?

Když jsme v redakci přemýšleli, jak připomenout zítřejší sváteční den, napadla nás otázka: Co si o 8. květnu myslí nejmladší generace, dejme tomu lidi do 20 let? A co ti ostatní? Vnímají, že je tento den významný, nebo jsou jen rádi, že mají volno v práci a ve škole, a je jim jedno proč? A tak jsem to začala zjišťovat...

SWWOslovila jsem přes 20 lidí různého věku s otázkou, co pro ně 8. květen znamená. A bylo to zajímavé. Jak jsem předpokládala, nejhorší povědomí mají ti nejmladší, válka ani osvobození už je moc nezajímá. Naopak nejstarší generace vzpomínala s dojetím na konec války, občas přidala i vlastní zážitek, stejně tak mají toto období v paměti jejich děti, které to ještě zažily nebo odmalička slyšely vyprávět. Střední generace už to tolik neprožívá, ale myslí si, že by se na válku a její hrůzy nikdy nemělo zapomenout, že by se o tom mělo hodně mluvit. A pro mnohé dnešní třicátníky je to pořád hodně významné období.

Děti, lépe řečeno náctileté, svátek skoro nezajímá - jsou rádi, že nemusí do školy, a občas ani neví, proč se 8. květen slaví. To je můj soukromý závěr, ale samozřejmě se nejedná o reprezentativní vzorek obyvatel, pouze o anketu. Názory si můžete přečíst níže. Ještě předtím tu pro vás máme nějaké zajímavosti k zítřejšímu svátku.

V kalendáři je k 8. květnu napsáno Den vítězství, dříve tam ale také bývalo Den osvobození od fašismu nebo jen Den osvobození. Oficiální název a vlastně i sváteční den se několikrát měnil, a to celkem pětkrát od roku 1945.

Původně se konec války slavil až 9. května, později se přesunul na 8. května, protože německá vojska oficiálně kapitulovala už 8. května ve 23.01 hodin středoevropského času. Poprvé se svátek dostal do zákona v roce 1951 a jmenoval se 9. květen - Den osvobození Československa Sovětskou armádou. Tak to bylo skoro čtyřicet let. V roce 1990 se svátek přejmenoval na 9. květen - Den osvobození od fašismu, o rok později se přesunul na 8. květen se stejným názvem. Datum už zůstal, ale ještě v roce 2000 se název zkrátil na Den osvobození a konečně dnešní podoba - Den vítězství - platí od roku 2004.

A tady už pro vás máme slíbenou anketu: Co vám říká svátek 8. května?

Lenka, 39 let: Na základní škole nás učili o 9. květnu jako o Dni, kdy nás osvobodila Rudá armáda. Po změně režimu nám „najednou“ v kalendářích vytiskli svátek na 8. května, podle dne, kdy byla osvobozena Plzeň, a to Spojenci, americkou armádou. Uvítala bych, aby se nezapomínalo i na to, kdy byla osvobozena Praha, ve které jsem se narodila já a moje rodina. A to, že tato dvě města osvobodily dvě armády, každá na jiné stranyě barikády, není důvod, abychom oba dva dny neoslavovali ve stejné míře. Tedy jsem pro státní svátek 8. i 9. května.

Josef, 85 let: Bylo mi jedenáct let, když začala válka... Všechno si pamatuju, i osvobození našeho města. Byla to hrůza. A je škoda, že se to dnešním dětem málo připomíná.

Marie, 32 let: Ukončení bojů v Evropě a porážka fašistického Německa a jeho spojenců.

Romana, 43 let: Samozřejmě nejvýznamnější den pro naši republiku. My to známe z vyprávění babiček, které to zažily (deportace do Německa na práce, např. ročník 1924) a z výuky ze školy. Dnes? Ještě, že aspoň běží mnoho dokumentů na ČT 2, připomínající hrůzy války.

Jan, 16 let: Cože? Jo, to je konec války, vyprávěl mi to praděda. Mě to moc nezajímá, války jsou pořád. Hlavně že nejsou u nás.

Vlastimil, 36 let: 8. května nijak specificky neslavím (stejně jako ostatní „státoprávní“ státní svátky), pokud se ale nad obsahem tohoto svátku mám zamyslet, nejspíše by šlo o vděčnou připomínku ukončení dosud naštěstí poslední války přímo zasahující i střední Evropu a připomenutí, že i v tomto ohledu máme větší štěstí než mnoho jiných částí světa.

Jindřiška, 74 let: Svátek pro mě znamená konec 2. světové války a osvobození republiky z německé okupace.

Michael, 35 let: Pro mě svátek 8. května znamená hodně. Je významný nejen pro naši republiku. Myslím, že by se mělo připomínat nejen to, co se daný den v roce 1945 stalo, ale za připomínku stojí i fakt, že nebýt už tehdy rozdělených sfér vlivu, možná jsme mohli slavit konec války o pár dní dříve.

Blanka, 63 let: Tento den je pro mne významný. Měli bychom připomínat osvobození naší vlasti i dětem, aby věděly, že svoboda není samozřejmostí. Musí se o ni bojovat. Je to už hodně let, co skončila válka, a pamětníků ubývá. Proto ti, kteří o tomto dni slyšeli od svých rodičů, by měli tuto vědomost předávat dále.

Katka, 36 let: Myslím, že 8. květen je jeden z nejdůležitějších státních svátků, a měli bychom o tom říci i svým dětem - proč je den volna, jaký je jeho význam. Připomínat si ho je důležité pro budoucnost, pro další generace.

Jaroslav, 54 let: Porážka fašismu a ukončení světové války v Evropě.

Marie, 89 let: Vzpomínám dodnes, jak okolo našeho baráku jezdily tanky... Když skončila válka, bylo mi 21 let, nikdy na to nezapomenu. Vyprávěla jsem svým dětem, jak to bylo, snad to taky říkali vnukům. Dnešní mladí už to ale asi takhle neberou, těm je všechno jedno.

Michal, 35 let: Osvobození Československa, konec války.

Martina, 11 let: To mi říkala mamka, že skončila válka. Ale mě to moc nezajímá, hlavně že nemusím do školy, máme ještě dva dny volna k tomu, tak pojedu k babičce.

Vladimír, 50 let: V 90. letech byl pro mne konec války svátek. Pravidelně jsem chodil dávat kytku k pomníku a občas přemlouval i kamarády, aby šli se mnou. Možná to bylo i tím, že mi na konci války zahynuli 2 prarodiče, babička z máminy strany při náletu Prahy a děda z tátovy při odboji. Dnes je to pro mne „den volna“. Stejně pracuji každý den, tak v tom není takový rozdíl. A podobné je to i s ostatními svátky připomínajícími stát a státnost (s Velikonocemi a Vánocemi je to jiné...), s Cyrilem, Metodějem, Husem, vznikem ČR, Svatým Václavem... Dřív jsem je ctil a často i slavil. Dnes, kdy mě politika a jednání lidí v téhle zemi zatlačuje do kouta, do samoty, tak to opravdu vnímám téměř jen jako den volna (= bývá leckde zavřeno, jezdí jinak doprava a občas se nás sejde víc doma).

Ivana, 45 let: Já beru jako významný nejen 8. květen, ale jelikož jsem vyrůstala v době, kdy se slavil 9. květen, tak i když jsem válku naštěstí nezažila, je pro mě významné celé to období. Z dětství mám konec války spojený i s kyticemi šeříků, které nechyběly téměř na žádném obrázku či ve filmu z konce války - kvete mi u vstupu do domu, tak mi to taky občas probleskne hlavou. Můj táta se narodil během války, dříve jsem bydlela u hřbitova a často si tam chodila číst nápisy letcům... Tu dobu prostě pokaždé nějak vnímám a ráda se kouknu i na mistrně natočené filmy z té doby - Vyšší princip, Romeo, Julie a tma... Takže určitě pro mě období kolem 8. května znamená víc než třeba Cyril a Metoděj.

Hynek, 21 let: Co je mi do toho? Hlavně že nemusím do práce, ať je svátek, jaký chce.

Petr, 67 let: Pro mne je to velmi významný den, možná i proto, že si mne naši vyrobili na oslavu konce války (narodil jsem se 10 měsíců po jejím skončení) a také, že mi v koncentráku zahynul strýc, o kterém mi naši hodně vyprávěli. I když bych osobně považoval za vhodnější slavit 9. 5., kdy boje skončily v Praze, nebo až 12. 5., kdy skončila poslední bitva v ČSR u Milína. Ale samozřejmě respektuji, že slavíme pád Berlína spolu s ostatními zeměmi. Hrůzy války by se neměly zapomenout a skutečně mi jde mráz po zádech, když vidím záběry s neonacisty, nebo když čtu o vážně míněných názorech, že holocaust vlastně neexistoval apod. Ale připomínáme si to v rodině soukromě v tichosti, žádných vzpomínkových akcí se nezúčastňujeme a volno využíváme spíše k turistice.

Kateřina, 37 let: 8. květen určitě stále vnímám jako významné datum, datum osvobození, i když přiznávám, že se mi vždy vybaví hlavně z dětství a době před revolucí, kdy se tyto svátky slavily mnohem více a kdy jsme slavili 9. května. Pořád vidím před sebou nástěnku a na ní 1. Máj a 9. 5.

Kamil, 18 let: Je to nějaké výročí, ale nevím, jaké. Je mi to jedno.

Radim, 31 let: Datum 8. května je pro naši republiku určitě významný den, ale spíš je to pro mě takové formální. Samotné osvobození a vítězství nad nacismem bylo bezesporu velkou událostí, jenže brzy přišla stejná hrůza - komunismus a tvrdá totalita. Ten den vnímám hlavně jako dobrou příležitost se trochu zastavit, v duchu uctít památku všech těch neskutečně statečných lidí, ať už známých nebo anonymních, kteří bojovali za svobodu proti nacistům i komunistům.

Marie, 13 let: 8. května? To byl začátek války? Nebo konec? Mě to nezajímá, ve škole jsme se to ještě neučili. Hlavně že nejdeme do školy.

Honza, 47 let: Narodil jsem se 20 let po válce, takže pro mě je to výročí tak blízké (anebo vzdálené), jako pro dnešní gymnazisty doba, když se rozdělila federace. Myslím si, že svátek 8. května už vyčpěl. Ve škole se dnes učí jiná a zajímavější historická témata, televize už nedělá takovou mediální „masáž“ květnu 45 jako dřív, takže je to spíš výročí pro pamětníky, kterým je víc jak 50 let. Významem je pro dnešní českou generaci důležitější konec federace nebo celosvětové důsledky útoku na dvojčata.

A co si myslíte vy, milé čtenářky?

Další články v našem magazínu:

Reklama