Sedím v narvané tramvaji, v hlavě mi víří jak v bubnu automatické pračky - nákup, čistírna, pošta, pracovní resty. Jsem zahloubaná do svých myšlenek. V tom nad sebou slyším chichotání. Říkám si, to je fajn, někdo má radost ze života. Netrápí ho prázdná lednička, špinavý kabát, nezaplacené složenky, nedopsaný článek. Když už to trvá dlouho, vzhlédnu vzhůru, jsem totiž od přírody zvědavá. I tam je příroda - mladý pár, snad zamilovaný, ale v každém případě plný vášně. Slečna se po svém protějšku plazí jako břečťan, ve výši mých očí mužská ruka její pozadí hněte jako těsto. Není to po desáté hodině, kdy by člověk předpokládal, že párek, lehce ovíněn, se nemůže dočkat milostných hrátek. Jsou čtyři odpoledne.          

Zjišťuji, že nejsem zdaleka sama, koho silně eroticky naladěná dvojka zaujala. Ve tvářích spolucestujících se nezračí běžná apatie, ale neskrývaný zájem o to, co se děje. Nejedná se o bouračku na ulici ani o vzteklého řidiče, už vůbec ne o revizora, ale o sex v přímém přenosu. Vzhledem k času - s hvězdičkou. Plazení a hnětení totiž nabývá na intenzitě. Ruka šátralka překonává valy bílých špíčků a odhaluje lem krajkových kalhotek. Slečna potěšeně zavrní a pomalu obtáčí svou nožku kolem mužského stehna a její jazyk míří do ucha jeho majitele.

Stop! To není erotická povídka, ale čistá realita. Nejsem prudérní, ale tohle už je i na mne trochu moc. „Nechte si to na doma!", mám sto chutí zařvat. Ale čeho bych se dočkala? „Co je ti do toho? Hele, závidí baba, jedna! O ni by si už nikdo ani kolo neopřel!" Možná by měli pravdu, aspoň poslední dobou se tak cítím.

Jenže mám to štěstí nebo smůlu, že se k takovým situacím často nachomýtnu
- hladová stojím frontu v mekáči, sliny se mi sbíhají. Nejenom mně a nejen na hranolky. Přitahuje snad ten páreček vedle mne vůně fastfoodu tak, že si začne vyměňovat svoji DNA? 
- v kavárně se těším na své oblíbené kapúčo a dvojice naproti si vráží jazyky do hlavy. Činí to beze studu, nevím, kam s očima, ale jinde místo není. Navíc už přede mne servírka staví šálek s nadýchanou mléčnou pěnou. Málem si spálím patro, jak rychle se snažím kávu dopít. A to jsem si původně chtěla dát i dezert. Neustálý souboj jazyků mi na chuti nepřidává. Zaplatila jsem a při odchodu se naposled ohlédla. Ani si nevšimli, že u jejich stolu ještě seděl někdo další. Nedali se ničím rušit a pokračovali.

Když se probírám svými milostnými eskapádami (kdo si nějakou nezažil), nevzpomínám si, že bych je prováděla na veřejnosti. I když už k tomu někdy bylo blízko. Vždy mě cosi včas upozornilo, že to není nic pro cizí oči. Věřím ale, že vděční diváci by se určitě našli... Ale přiznejme si, kdo by si chtěl vyslechnout: „Nechte si na to doma!" 

Jsem opravdu tak prudérní?
Nebo nejsem sama, komu vadí muckání na veřejnosti?
Byly jste svědkem nebo jste samy byly aktérkami milostných hrátek na veřejnosti?
Vzrušuje vás to, nebo uráží?

Reklama