Reklama

Dobrý den milé čtenářky. Dnešní téma mi nedá a musím napsat pár řádek.

Toto vytisknu a vložím do rodinné bible, která se u nás dědí už po mnoho generací a mí blízcí vědí, že tam budou pokyny po mém odchodu jinam:

 1) Až mě dotikají poslední minuty času mého pobytu zde, doufám, že dokonám tiše, klidně a pokojně, aby si žádný ani nevšiml.

 2) Nechci  žádný okázalý pohřeb, prosím o malé rozloučení v kruhu nejbližších. CD s písničkami už mám připravené, seskládala jsem jej vloni pro pohřeb mého táty a chci, aby se použilo i pro mě. Nezdržím pozůstalé dlouho, jen asi čtvrthodinku, kterou mi snad rádi věnují. Běda těm, kdo mi nechají zahrát cokoli z těch 4 skladeb, které nabízí v krematoriu!

 3) Vysypejte mě tam, kde se nebudu moc plést, třeba dětem do pískoviště. Konečně, kdo může říct: "Hraju si s praprababičkou" ;-)

 4) Doufám, že si na mě občas někdo vzpomenete, netřeba se obtěžovat chozením na hřbitov (či k pískovišti) a pleněním květinářství jednou do roka - když jsou ty Dušičky. Dobře víte, co si o tom myslím.

a hlavně:
Jestli mi bude nad rakví řečnit nějaký týpek (či týpková), tak budu chodit obstaravatele pohřbu strašit aspoň 200 let!!!

jazuzinka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


No jasně, do pískoviště! To je nápad! Prababička bábovička – Ty jsi řízek!!! Pobavila jsi mě vlastním pohřbem, a to je dobrý, můžeš být klidná, nudit se tam jednou lidi nebudou! :-)) Krásný víkend, Zuzanko. Míša