Jako malá holka jsem bydlela ve Velkých Losinách u zámku, kde se často něco dělo, co se týče filmu.

Jednou tam zase něco natáčeli a já spolu s dalšími dětmi, jsem tam samozřejmě nechyběla. Zámecký park byl místem našich her, je volně přístupný dodnes. Seděli jsme na lavičkách, kam si za námi přišel sednout pán, o kterém jsme neměli tušení, kdo je.

Hned se s námi dal dal do řeči a začal tím že nás naučí básničku. Pamatuji si ji dodnes, protože se nám tehdy všem pletl jazyk,když jsme ji měli říct rychle.

Tady je:
Žili byli tři Japonci, Jaxi,Jaxi Traxi, Jaxi Traxi Saxonsone
Žily byly tři Japonky, Cipi, Cipi Lipi, Cipi Lipi Limponpone
Jaxi si vzal Cipi, Jaxi Traxi Cipi Lipi, Jaxi Traxi Saxonsone Cipi Lipi Limponpone

No a teď to zkuste říct rychle, teď mi to samozřejmě jde, ale tehdy jsem z toho měla zauzlovaný jazyk.

Co se týká toho pána, později jsem přišla na to, že to byl pan Menšík, kdo se nám tak hezky věnoval.

Kdykoli jsem ho později viděla v televizi, vždy jsem si na tuto "básničku" vzpomněla.

Menšíka mám ráda dodnes, jeho humor mi chybí.      

Stáňa


Jazykolamy jsem nikdy ráda neměla, ale pana Menšíka ano, a proto Vám osobní setkání trochu závidím. Máte pravdu, české kultuře Menšíkův humor opravdu chybí...
Reklama