Reklama

Přátelství hraje v životě každého z nás velmi významnou roli. Se svými přítelkyněmi sdílíme veškeré naše emoce, trávíme společný čas, jsou tu pro nás, aby nám byly nápomocny v našich krizových životních situacích. Určitě ale každá z vás najde ve svém okruhu přátel i slečnu sebestřednou, s níž se vaše společná setkání redukují jen na její srdceryvný monolog a vy se pak ocitáte v pasti, třeba jako naše čtenářka Katka…

Své kamarádky si na rozdíl od rodiny vybíráme, a podle toho i naše vztahy s nimi vypadají. Trávíme spolu volné chvíle, sdílíme veškeré emoce. Jsou pro nás studnicí inspirace, ale i nápomocným ramenem, na kterém se můžeme vyplakat. Existují mezi námi ale i takové ženy, které svá setkání s ostatními kamarádkami redukují na pouhý monolog, takže nám zájmeno JÁ, JÁ, JÁ po deseti minutách začne lézt krkem. Přistihneme se, že vlastně řešíme spíš to, jak co nejrychleji setkání ukončit. To se velmi často stává i naší čtenářce Katce, jejíž kamarádka Irena připomíná spíš zaseknutou gramofonovou desku.

kamarádka

„Irenu mám ráda, znám již totiž už od střední školy, bydlíme ve stejném městě, máme stejný okruh přátel, a tak se přirozeně snažíme udržovat kontakt. Pravda ale je, že kdykoliv jdu s Irenou na vínko či kafe, musím se smířit s tím, že si opět vyslechnu její nářky a ještě ke všemu ji budu muset ujišťovat, že nemá pravdu, že je skvělá, dokonalá... Víte, je to ošklivé, mám ji sice i tak ráda, ale někdy si vážně říkám, že je mi líp, když ji nevidím,“ začíná vypravovat o slečně sebestředné Katka.

„Když dorazíme do restaurace, v prvních pěti minutách se mě zeptá, jak se mám, prakticky to ze sebe vychrlím, mám z ní vlastně pocit, že se strategicky zeptá první, abychom si to takzvaně „odbyly“, a pak už Irena nasazuje svůj monolog. Pořád jen poslouchám její nářky, jak je tlustá, ošklivá, jak jí zase ten její ublížil, že v práci to stojí za prd a podobně… a jediné, co chce slyšet, je ujišťování, že tomu tak není.“
Zájmeno JÁ zkrátka vévodí všem jejich schůzkám. Vždy, když se Katka s Irenou sejde, je po hodině totálně vyčerpaná. „Hodí mi na krk veškerý svoje starosti, jen sedím a poslouchám, rozebíráme fakticky jenom ji, a ať člověk chce, nebo ne, za chvíli začne být unavený. Vyvrtá mi zkrátka pokaždé díru do hlavy,“ pokračuje ve svém vypravování Katka. „Možná si řeknete, proč se s ní tedy scházím, ale já ji mám ráda, známe se už tak dlouho, je fajn holka, jen je prostě sobecká a vlastně si asi ani neuvědomuje, kam až se svým sebestředným chováním zachází. Asi jí to vlastně vůbec nedochází.“

Čeho je moc, toho je příliš, a tak naší čtenářce včera přetekly nervy a po další slovní sprše Ireně vpálila, že už to přehání. „Víte, ono se to vlastně začalo v poslední době docela dost stupňovat, kolikrát se mě ani nezeptala, jak se mám, řeší teď vztahový problémy se svým manželem, ale to já taky. Když mě asi po dvou hodinách ani nepustila ke slovu, nějak se ve mně nakumuloval vztek a rozladěnost a z plna hrdla jsem jí řekla, ať toho nechá, že už jsem z jejího věčnýho stěžování si vážně unavená... a odešla jsem!“

Katka si sice svoje chování docela vyčítá, ale přiznává, že se jí ulevilo. „Když se o Ireně s holkama bavíme, štve je to všechny, ale žádná z nás jí to zatím neměla odvahu říct. S tím, že jsem jí nastavila zrcadlo, jsem ovšem mezi svými kamarádkami nepochodila, dokonce mi řekly, že bych se jí měla omluvit, ale pořád si říkám: A za co? Vždyť jsem jí jen řekla to, co si ostatní tiše myslí, určitě se brzy odurazí, moje rameno jí je totiž vždycky dobrý…“ uzavírá se smíchem, ale ironicky Katka a ptá se vás: „Také máte ve svém okolí Irenu číslo dvě? Jestli ano, tak mi poraďte nějakou chytrou páku, milé ženy.“

Čtetě také: