Určitě budou všichni, kteří někdy chystali svatbu doma, znát ten neskutečný zmatek. Nejíte, nespíte, horečnatě přemýšlíte nad tím, co všechno jste ještě zapomněli.

Před dvěma roky se ženil můj syn. Nemohli jsme se nejdříve dohodnout na místě svatební hostiny. Každý prosazoval svůj názor, nakonec místem sjednocení byl domov.

Potom vybírání hostů. Když pozvete toto strýce nesmíte vynechat ani tamto. No tak to šlo všechno dokola. Další ani nebudu rozepisovat.

Kdo to někdy prodělal, tak to zná a ostatní stejně neuvěří.

Počasí nám přálo, bylo nádherně. Hosté se neopili (moc) a nikdo se s nikým nepohádal. Všechno v pořádku.

Po svatbě ještě týden naši mladí přijímali návštěvy těch, kteří se nemohli zúčastnit. Zase všechno probíhalo v klidu. Poslední návštěva odešla. Všichni jsme si oddechli. Jenom ještě umyjeme nádobí a jdeme si všichni odpočinout.

Můj manžel za mými zády mě oslovil, já jsem se rychle otočila a už jsem letěla po rozlité vodě. Ještě v leže jsem rodinku přesvědčovala, že to nebude zlomené, jenom vyvrknuté. To ani není třeba do nemocnice.

Nesmlouvavě mě posadili do auta a odvezli. Noha byla zlomená v kotníku docela ošklivě. Když jsem si v nemocnici posteskla, že jsem celou svatbu "odběhala" a nic se nestalo, až teď... Pronesla sestřička: "To je únava materiálu".

Když se za rok vdávala dcera svatební hostina, byla v hotelu. Pro jistotu.

Milá ženo-in,

díky za radu - svatbu nikdy doma, hrozí nebezpečí :-)! Věřím tomu, že po svatbě dcery v hotelu se Vám určitě nic nestalo a především jste se nemusela strachovat, zda se všechno zvládne, stihne či neopozdí.

Co vaše děti?
Měly někdy zlomenou ruku nebo nohu?
Co se stalo? Jak jste to zvládla?
napište: redakce@zena-in.cz
Reklama