Novinky

Jarpejska: Každý konec znamená něčeho začátek

Moc hezký příspěvek přišel od čtenářky s nickem Jarpejska. Součástí je i fotografie její nejmladší dcerky, která jí dělá radost v životě.   

Zdravím celou redakci, jakožto i čtenářky, čtenáře a kamarádku paní Saši, moji jmenovkyni Jarku.

Je fakt, že těch smutných věcí je na světě dost a člověk by měl i přes to všechno myslet pozitivně.

Já byla také vždycky ze všeho smutná, nervózní, přímo jsem „žrala“katastrofické scénáře a ve všem viděla jen bolest, beznaděj a hlavně nic pozitivního.

Pak jsem začala být více nemocná, bývala jsem smutná a zdravotní problémy gradovaly. Můj doktor mi řekl, mám všechno z nervů a stresů a až se uklidním a budu myslet pozitivně, potíže zmizí,ale musím opravdu chtít a na svět,i na ten špatný, se dívat s úsměvem i kdyby, s prominutím, hovna padaly. A víte, že je to tak. 

Paní Sašo, vzkažte kamarádce, že pokaždé, když něco skončí, tak taky něco nového začíná, což říkala vždy prababička, a musí se snažit aby to bylo v budoucnu co nejhezčí a jaké si to člověk udělá, takové to má, jak říká moje mamka. A věřím tomu. Každý konec znamená něčeho začátek.

Přestala jsem vidět ve všem tragedii, třeba jsem si našla malinkou bulku u ucha a už jsem umírala na rakovinu uzlin, nebo dcera začala pokašlávat a už jsem ji viděla na JIP v nemocnici, partner se zdržel v práci a už jsem myslela, že je někde v příkopu s autem, maminka se mi dva dny neozvala a už jsem stresovala, že leží doma a musím jít k ní....prostě jen samé stresy a nervozita.

Víte, co mi pomohlo. Začala jsem si pouštět svoje oblíbené písničky, žádné pomalé ploužáčky depresivní, ale pořádnou energickou a nadupanou muziku, která mě zvedne ze židle. Nejvíce mi teď dělají radost dcery radost,díky kterým s nenudím a neustále jsem v pohybu a nemám čas myslet na blbosti. S nimi je o legraci postaráno. Ještě mi chybí k úplnému štěstí pejsek, nějaký labrador, ale partner mi jej nechce do paneláku dovolit, a má asi pravdu. Velký pes, patří na dvorek....

A kdo mě baví a rozesmívá nejvíce.. moje mladší dcera Laura. To je dílo. Už čtvrt roku se nás snaží přesvědčit, že chce být chlapeček. Začala nosit modré věci, chce se nechat ostříhat dohola jak děda, chce pít pivo, slivovici, chce cigarety, že bude kouřit atd. Od švagrové si donesla kabelu věcí v modré a zelené barvě, tak chodí jen modré a zelené, jen do školky chodí v růžové,aby se jí prý kluci nesmály a hned jak dojde domů, celá se svlékne a už je v modrém, dokonce si donesla i dvoje slipy s auty. Málem jsme smíchy umřeli, když si ty slipy oblekla. 

Každý den z ní vyleze nějaká povedená fráze, u které se válíme smíchy a poslední týden za mnou pořád chodí a že by chtěla bratříčka. Sestřičku ne,ale kluka jo,aby prý měla bráchu. Samozřejmě si dává různá jména, takže dnes je třeba Jonáš. Zítra bude Ondra, pak Lukášek, bývá i Honzíček, jak její bratranec a tak stále dokola. 

No řekněte, nesrší jí ten rarach z očí?

Jarpejska

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

holccc

___________________

Srší. A já vám moc děkuji za milý příspěvek a Jarce vzkaz vyřídím.
A hlavně děkuji za větu, kterou jsem použila i do titulku. Tu si budu pamatovat zase já. :)
Mějte pěkný den
Saša

   
08.04.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [1] Ivushka12 [*]

    Moje dcerka po mě chtěla sourozence: dvojčátka... Tak nějak se nedočkala... Jsem ráda, protože dnes si vymyslela zase maličkého černouška.... Děti mají sny, ale vyplnit je je někdy nad naše síly..

    superkarma: 0 10.04.2014, 09:31:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme