Chudoba cti netratí.  A paní Pokorná ze seriálu Rodinná pouta je sice chudá, ale setsakramentsky hrdá. Když se objeví podezřelý soused Alois Krejza a naruší její zavedené pořádky, okamžitě ho uvrhne v nemilost. Lojzíček se pak musí vytrvale snažit, aby pozměnil obraz, který si o něm Jarmilka vytvořila.

Spoustě diváků je postava paní Pokorné k smíchu. Prý je trapná. Přitom měla být ze všech rolí v Rodinných poutech nejlidovější. A tak se v posledních dílech učí paní Pokorná usmívat pod větší dávkou make-upu a vyfoukanou ofinkou.

 

 

Proč je seriálová paní Pokorná stále tak pesimistická a zamračená?

Já na to snad ani nedokážu odpovědět. Asi je to její životní názor, životní postoj. Ale nemyslím, že by byla tak úplně zapšklá nebo pesimistická. Jen na povrch tak vypadá, ale uvnitř v sobě skrývá jistou dávku optimismu. Aspoň, co jsem se koukala na pár posledních dílů, tak tam se občas usměje. Myslím, že je spíš taková bojácná, než že by byla pesimistická. A ten strach jí prostě stáhne obličej, že se netváří zrovna nejpříjemněji. Je to taková normální ženská, jako tisíce ženských okolo mě.

 

Proč se osamocená žena brání muži, který o ni jeví zájem?

To je hrozně těžká otázka a ještě těžší odpověď. Kdybych měla mluvit za sebe, za Jaroslavu Vlčkovou, tak já se třeba žádným mužům nebráním, byť žiju sama. Když o tom budu přemýšlet přes postavu Jarmily Pokorné, tak si myslím, že to opravdu není po tolika letech, které člověk prožil sám a svobodně, právě jednoduchý.

 

Můžete to vysvětlit podrobněji?

S přibývajícím věkem člověku naskakují zábrany a už není tak přirozeně uvolněný, jako to bývá v mládí. Máte prostě různé problémy, tělo už taky není takové, že by ho člověk chtěl vystavovat. Paní Pokorná se ani tak nebrání tomu, aby měla kamaráda, aby s někým sdílela volný čas, aby mohla chodit na procházky, aby mohla chodit za zábavou. Myslím, že je tam svým způsobem velká obava, aby člověk nepřišel o svobodu.

 

Mluvíte, jako by vám to šlo z duše.

Celý život jsem byla herečka a celý život jsem hrála divadlo. Přeci jenom jsem to byla já, která dělala malinko ústupky, aby rodina trošku fungovala. Nevím, jak je to za paní Pokornou, ale já se teď třeba bojím toho, že bych najednou z té svobody musela ukrojit. A to se mi už nechce.

 

Nechce se mi – to je chabá výmluva…

Mně už se prostě nechce starat se o rodinu. Rodina je pryč a já mám teď pocit, že nastal krásný věk, kdy si můžu plánovat sama za sebe, co chci, jak chci a jak potřebuju. Nebo i když si to naplánuju, tak to prostě s lehkým srdcem škrtnu a nejdu a ležím. Prostě si dělám, co se mi zamane.

 

Svobodná vůle přece člověku zůstává.

Ne tak docela. Třeba někomu slíbím, že teda o těch půl deváté budu na nádraží a pojedeme někam na výlet. Mně se ale v osm patnáct nebude chtít. Tak pak už mám prostě takový pocit, že musím, že jsem to slíbila. Paní Pokorná je svým způsobem už taky taková zavedená na ten svůj pořádek. No uvidíme co s tím udělá.

 

Hrajete maminku hlavní postavy Evy. V čem jste na svou dceru pyšná?

Jsem pyšná, protože si myslím, že to bude velice životaschopné děvče. Zvládne práci a vysokou školu, zvlášť medicínu, o které člověk slyší, že je to záhul. Pokud to moje televizní děvče zvládne, tak jsem na ni hodně pyšná. A taky na samostatnost, tu chuť do života, kterou dává najevo. Samozřejmě jsem pyšná i na to, že je to krásná holka a že se líbí chlapům.

 

S Adamem má potíže…

Že jí to teďka zrovna nějak nevychází s jedním? Myslím, že to docela dobře strávila. Život fackuje ze všech stran, takže když se z tohohle dostane, tak pak už se dostane ze všeho.

 

Co byste přála Rodinným poutům do dalšího roku?

Přála bych jim, aby sledovanost byla ještě vyšší, než je teď, a aby si vyžádaly ještě víc dílů. Samozřejmě bych si přála, aby všichni, kdo se na Rodinných poutech podílí: píší a režírují a svítí a zvučí a hrají, byli v pohodě. Prostě aby to všechno mělo nějaký šmrnc.

 
Reklama