Jaroslava Vilemína Kadlasová: O vaření za minulého režimu

Jaroslava Vilemína Kadlasová: O vaření za minulého režimu

Při rozhovoru s bloggerkou a spisovatelkou Jaroslavou Vilemínou Kadlasovou jsem se dozvěděl, že vařit s moderními surovinami kuchyni, která se u nás dělala za minulého režimu, není žádná hračka.

U příležitosti křtu knihy Cukr na nitku, snad první knihy psané ve stylu foodwritingu (tedy zážitkové psaní o vaření, proložené recepty) u nás, jsem položil několik otázek její autorce Jaroslavě Vilemíně Kadlasové, jejíž příběh tak trochu připomíná film Julie & Julia...

Jak vás vůbec napadlo psát blog o vaření, to musí být strašně časově náročné...
Před tím jsem hodně různě konverzovala s online přáteli na webu. To nějak opadlo a objevily se blogy. Přišlo mi to jako zajímavá platforma. Měla jsem nejdřív jiný blog, spíš obecný, ale ten se moc neujal a i technologie byla složitá. Pak jsem se rozhodla, že zkusím jiný blog. Vaření mě vždycky bavilo nejvíc, tak jsem to spojila dohromady.

Vaše kniha Cukr na nitku je o vaření za minulého režimu. Okamžitě se mi vybavila legenda o univerzální hnědé omáčce...
Tak zvaná UHO (směje se) - znám.

UHO se dá prý použít na všechno, je to pravda?
My jsme doma UHO omáčku nedělali, vařila se v jídelnách a hospodách. Dělala se nejspíš z Maggi, nebo nevím z čeho, možná ji dostávali už připravenou v pikslách. Používala se na všechno, to je pravda. Sama jsem ji nikdy uvařit nezkoušela.

Jaká byla vaše cesta k vydání knihy Cukr na nitku - je to, pokud vím, vaše první tištěná kniha...
V dobách, kdy ještě nebyl internet, jsem si začala psát svoje vzpomínky. Pak, když jsem si internet pořídila, vytvořila jsem si blog a tam kromě receptů dávala i ty vzpomínky. Oslovila mě paní Přidalová z nakladatelství Motto, která si mě našla přes kuchařku paní Kejřové, jejíž recept jsem použila. Sama jsem sice něco napsat chtěla, ale nemyslela jsem tak daleko, že by to mohla být papírová kniha, která vyjde v nějakém nakladatelství.

Když vás paní Přidalová oslovila, jaký to byl pocit?
Úžasný! Nevěřila jsem tomu, že moje psaní může k něčemu být. Takže uznání mě moc těšilo.

A teď, když už držíte v ruce knížku?
Připravuje se to dlouho, takže jsem měla čas zvyknout si na myšlenku, že budu mít knihu a že se někde objeví moje jméno, že si vpustím ostatní lidi do svého života. Měla jsem prostě čas se s tím sžít. Takže kniha je pro mě už spíš takový hezký dárek a tečka.

Bude mít Cukr na nitku nějaké pokračování, nebo je to knížka-solitér?
Tady to končí svatbou, pokračování už začínám psát. Některé části jsou již na světě, ale nedovedu odhadnout, za jak dlouho se dostanu k další knize.

Mohu si třeba já, kuchařský neumětel, něco podle vaší knihy uvařit?
Určitě - recepty, které jsme používali, jsou velice jednoduché. Sama jsem byla při chystání bábovek na křest překvapená, že jsem to měla hned hotové (na křtu bylo tradiční pohoštění z dob před Sametovou revolucí - pozn. red.). Opravdu se hodí jen pár věcí do mísy a zamíchá. Nepoužívali jsme žádné složité technologie ani nedostupné suroviny.

Když už jsme u těch surovin: Zajímalo by mě ještě, jestli se vám už stalo, že jste dřív něco mohla uvařit bez problémů, a dnes se vám to už moc nedaří, protože ty suroviny jsou jiné?
Že mají suroviny dnes jiné vlastnosti, je pravda. Najednou vidíte, že to, co bylo dříve docela hnusné, dnes chutná dost dobře. Třeba bůček se nedá vůbec srovnávat, předtím to bylo jen sádlo, a teď je to na některé recepty libové až moc. Nebo kakao - to úplně nejobyčejnější, které dnes dávám do buchty, je daleko lepší než to, které se prodávalo dřív. Ale zase jsou jiné věci, které jsou horší. Není jich moc.

Myslíte třeba mléko, které dnes nekysne, ale hořkne?
To už ale znám také, mléka v igelitu nestála za nic.

Cukr na nitku

• Autorka: Jaroslava Vilemína Kadlasová
• Vydalo nakladatelství: Motto

Laskavé vzpomínání na vaření a jídlo v šedesátých a sedmdesátých letech.Ve své knize se autorka vrací do dětství, dob studií a dospívání. Nechá čtenáře nahlédnout do chodu netuctové domáctnosti v době normalizace a barvitě zavzpomíná, co ji přivedlo k vaření, celoživotně největšímu koníčku.

S milým nadhledem vypráví, jak ji od kolébky ovlivňovaly nezdolné ženy předchozích generací, které si dovedly poradit v každé situaci, a také prozradí, k čemu je dobrý cukr na nitku. Co, jak a z čeho se vařilo, dokládá na 130 autentických dobových receptech, podle nichž si můžete uvařit například „sacher“ z kefíru, bůčkové placky, domácí debrecínku, socialistické špagety po milánsku či tříbarevnou buchtu.

Kam dál?

• Poslední dobou u nás vítězí marokánky
• Marcipánové brambory nepečte